Jaroslav Bukovský: Nakyslé oslavy a rychlokvašky

Prezident ECB Mario Draghi

Prezident ECB Mario Draghi Zdroj: ctk/AP

Když Mario Draghi začal ve Frankfurtu tahat za nitky společné měny, skutečně se zprvu zdálo, že svým italským temperamentem dotlačí ECB z role ekonomického glosátora k akci a vezme v eurozóně do rukou hospodářské opratě. Jeho slavné „do everthing“ zastínilo i Galileovu „a přece se točí“, naráz obvázalo všechny mokvající rány evropských fiskálních mrzáků a vrátilo Evropu do adresáře globálních investorů.

Zatímco však tehdy běžel Draghi tři eurodélky před trhem, po letech v úřadu zůstala jen zpocená košile a vyčpělá vábnička jménem QE. Mohli bychom to spustit, prohlásil v úterý před znuděnými trhy Draghi. Aneb pět minut slávy zažiješ jen jednou.

Zatímco většina národa slavila v listopadu rok od revoluce, centrální bankéři museli chtě nechtě z titulu svých funkcí otevřít šáňo nad ročním výročím devizových intervencí. Média tak zaplavila vášnivá apologetická masáž intimních míst mysli českého spotřebitele, zaměstnance či podnikatele. Co má růst, až na vzácné výjimky roste, co má klesat, až na vzácné výjimky klesá, a jako červená nit se tím vším hospodářským dobrem vine právě slabá koruna. Aneb ještě že osvícenství tak docela nezapadlo a za české elity hrají ti správní lidé.

Téměř čtvrtstoletí se vinaři po celém světě rok co rok scházejí ve třetí listopadový čtvrtek, aby restartovali svou schopnost vážit si kvalitního vína. Oddrmolí kouzelnou francouzskou formulku, podrobí svůj jazyk tortuře a po zbytek roku jsou připraveni ocenit opravdové víno. Le Beaujolais nouveau est arrivé!