Nejdřív získáme Severní Porýní-Vestfálsko, pak získáme Berlín? Pro SPD a Zelené je to hezká pohádka, možná až příliš hezká, než aby to byla pravda. Volební vůdkyně SPD Hannelore Kraftová porazila v Düsseldorfu tamního vůdce CDU Norberta Röttgena, nikoli v Berlíně Angelu Merkelovou.
Düsseldorfské vibrace nijak zásadně neotřesou berlínskou mocenskou architekturou. Vítězství sociální demokracie je přesvědčivé, ba strhující. Ale není návodem, podle nějž by v roce 2013 bylo možné porazit Merkelovou.
The Washington Post: Ozvěny sedmašedesátého
V květnu 1967 porušil Egypt předchozí mírové dohody, vykázal jednotky OSN ze Sinajského poloostrova a poslal na izraelskou hranici 120 tisíc vojáků a společně se Sýrií vyhlásil válku, jejímž cílem mělo být zničení Izraele. Izrael umíral. Šestidenní válka, která následovala, se stala legendou, ale méně se ví, že čtyři dny před ní byla poprvé v historii přijata do vlády nacionalistická opozice a vznikla nouzová koalice národní jednoty. O 45 let později šokuje premiér Benjamin Netanjahu celý svět, když zve do vlády národní jednoty opoziční hnutí Kadima. Proč? Protože pro Izraelce je dnes květen 1967. Hrozba není tak akutní.
Válka nebude za čtyři dny, ale blíží se. Izrael dnes čelí největší hrozbě za 45 let – jadernému potenciálu mulláhů oddaných myšlence zničení židovského státu. A svět znovu radí nedělat nic, dokud se hledá cesta ven. Ale Izraelci vědí, že nebude-li nalezena, budou se muset zase bránit sami. Netanjahu svým krokem politicky připravuje svůj národ na válku. Netanjahu chce 18 měsíců stability. Pokud během nich mezinárodní společenství nezastaví íránský jaderný program, udělá to Izrael. A neudělá to jeden muž, strana či ideologická frakce. Jako v roce 1967 to udělá národ.
The Daily Telegraph: Bez soudnosti
V Řecku se nedaří sestavit vládu a země varuje, že jí docházejí peníze. Ve Španělsku protestují v ulicích statisíce lidí proti úsporám a nezaměstnanosti. V Itálii se na finančním úřadu v Neapoli zabil zadlužený občan. A mezitím v Británii? Tady se politici scházejí, aby probrali naléhavé záležitosti, jako je reforma Sněmovny lordů a sňatky gayů.
Můžeme být šťastni, že stojíme mimo eurozónu a naší zemí nezmítá permanentní krize, jíž společná měna čelí. Nejsme ale imunní vůči důsledkům této krize. Proto je třeba pochybovat o úsudku politiků, kteří jsou ochotni se v tomto čase hádat o zbytné reformy, které jen více dělí společnost. Příkladem nedostatku soudnosti je tvrzení, že i v roce 1940, kdy země čelila invazi, dolní sněmovna probírala reformu školství. To srovnání je absurdní. Reforma Sněmovny lordů nijak nevylepší život občanů. Slouží jen k ukojení ústavních obsesí liberálů.
