Jiří Hanzlíček: Uhlíková daň postavená na hlavu

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

V době zdražování všech komodit představila koaliční vláda novou uhlíkovou daň k omezení emisí skleníkových plynů. Jde o iracionální, vědecky, ekologicky i politicky pochybný přístup.

Nájezdy do lesů

Podle úvah by daň měla přinést do státního rozpočtu až pět miliard korun. Stane se tak výhradně na úkor občanů. Pro obyčejné lidi by uhlíková daň znamenala citelný růst nákladů na vytápění. Průměrná domácnost používající uhlí pro topení a ohřev vody by ročně zaplatila o 2600 korun víc. Kvalita ovzduší se nezlepší, zato se zhorší již tak napjatá situace v rozpočtech domácností. Především pro obyvatele venkova bude daň za spalování uhlí znamenat výhradně zvýšení životních nákladů. Jedinou zbývající alternativou je topení dřevem. Dají se proto očekávat masivní nájezdy na lesy.

Podle zákona o ochraně veřejného zdraví stát nesmí nechat své občany zmrznout. Bude ministerstvo financí iniciovat novelu tohoto zákona? Pouze připomenu, že na základě směrnice EU se u nás už řadu let platí takzvaná ekologická daň, která již jednou zvedla ceny všech energií.

Zavedení uhlíkové daně u nás bude znamenat další náklady nejen pro občany, ale i pro průmyslové a energetické podniky. Jde o další hrůznou ukázku, jak si centrální orgány představují zvyšování české konkurenceschopnosti. Opětovně, podle další neuvážené směrnice EU, byly zavedeny emisní povolenky a obchodování s nimi. Z hlediska globální ochrany atmosféry nepřinesly očekávané výsledky, zato se staly předmětem masivních daňových úniků a nelegálních obchodů. Od roku 2013 by si je elektrárenské společnosti už měly povinně kupovat. Promítnou to samozřejmě do cen, které platí občané. Teplo by nakonec mohlo podražit o dalších 30 až 45 procent.

Útěk firem

V důsledku dotací na fotovoltaiku se pravděpodobně dále zdraží i elektřina, která je v přepočtu na naše platy nejdražší v Evropě. Některé studie uvádějí v této souvislosti možný nárůst cen pro domácnosti asi o 30 procent, v případě některých průmyslových podniků o více než polovinu. Politika EU zaměřená na trestání průmyslu nezajistí výrazné celosvětové snížení emisí skleníkových plynů. Zato způsobí, že výroba v energeticky náročných odvětvích se z Česka a dalších států unie postupně přesune do zemí, v nichž taková omezení neplatí. V tomto kontextu a také v kontextu celosvětové krize je úmysl motivovat občany k ekologicky citlivějšímu vytápění skutečně postavený na hlavu.

Autor je bývalý poradce ministrů průmyslu