Jiří Pour: Trendy, ze kterých pramenila nízká inflace, se otáčejí. Deglobalizace určí novou éru | E15.cz

Jiří Pour: Trendy, ze kterých pramenila nízká inflace, se otáčejí. Deglobalizace určí novou éru

Demografický zlom v podobě poklesu podílu obyvatel v produktivním věku je diskutován v souvislosti s neudržitelností sociálních systémů. Jeden z největších šoků čeká v tomto směru  Čínu.
Demografický zlom v podobě poklesu podílu obyvatel v produktivním věku je diskutován v souvislosti s neudržitelností sociálních systémů. Jeden z největších šoků čeká v tomto směru Čínu.
• 
ZDROJ: ČTK / AP / Andy Wong

Jiří Pour, swp

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Odhlédněme na chvíli od debaty o nákladovém či poptávkovém charakteru aktuální inflace a podívejme se na debatu jinou, nadčasovější. Jejím tématem je, zda se inflace v dlouhodobém horizontu vrátí zpět na úrovně obvyklé v posledních dekádách, anebo zda vstupujeme do nové éry vyšší inflace a úrokových sazeb.

Zastánci myšlenky strukturálního ekonomického zlomu v kontextu demografických změn argumentují, že vstupujeme do éry, kdy již nebudou fungovat klíčové zdroje nízké inflace, které působily v minulých dekádách: globalizace v kombinaci s příznivými demograficko-sociálními trendy.

Příznivá globální trojice

V rámci globalizace se výroba přesouvala do rozvojových oblastí a Čína s dalšími zeměmi tak zásobovaly svět levnou prací. Zároveň byl globální trh práce „zaplaven“ silnou generací takzvaných „baby boomers“ narozenou v období po 2. světové válce. Do třetice měla na pracovní trh vliv i rostoucí participace žen.

Kromě všeobecné prosperity byla výsledkem těchto trendů slabší vyjednávací pozice práce na úkor kapitálu, a tedy nižší tlak na růst mezd (což se stalo velkým tématem západní levice).

Jiří Rusnok: Co mohou politici udělat s inflací?

Video se připravuje ...
Očima guvernéra: Co můžou politici udělat s inflací?

Nyní se příznivé trendy otáčejí. Demografický zlom v podobě poklesu podílu obyvatel v produktivním věku je diskutován v souvislosti s neudržitelností sociálních systémů, a není problémem pouze vyspělého světa – jeden z největších šoků čeká i zmíněnou Čínu. Stárnutí populace je dle zmíněných ekonomů inflační faktor, protože silná poptávka ze strany neproduktivní generace (včetně nákladné moderní lékařské péče) přetlačuje nabídku ze strany oslabené produktivní generace. Nižší dostupnost pracovních sil povede ke mzdovým tlakům. Tomu budou firmy čelit investicemi do robotizace, což si ovšem nejprve vyžádá další zdroje.

Přidává se dekarbonizace

Deglobalizaci podpořila pandemie koronaviru, kdy se ukázalo, že přílišná závislost na globálních výrobních řetězcích má svou temnou stránku a tento trend je dále umocněn eskalujícím třením mezi demokratickým „Západem“ a autoritářským „Východem“.

A přidejme ještě další globální trend a to je dekarbonizace s obrovskými nároky na investice.

Všechny tyto faktory v příštích dekádách posílí tlaky na růst inflace a nominálních úrokových sazeb. Porostou ale zřejmě i sazby reálné kvůli přetlaku globální poptávky po úsporách nad jejich nabídkou a dále kvůli růstu rizikových prémií v reakci na zvýšenou makroekonomickou volatilitu.

Popsanou teorii razí v akademické obci vlivní ekonomové Ch. Goodhart a M. Pradhan a na půdě centrálních bank ji bere velmi vážně šéf německé Bundesbanky J. Nagel. Zatím ale jde o názor menšinový, protože se má všeobecně za to, že stárnutí populace oslabuje poptávku po investicích a má tak deflační účinek. Protiargumenty zmíněných ekonomů jsou ale více než pádné.

Centrální banky přehodnotí své cíle

Změny budou mít řadu praktických důsledků. Zvýší se sociální napětí mezi produktivní a neproduktivní generací, přičemž státy budou nuceny sahat k vyššímu přerozdělování či hlubšímu zadlužování. Problém může být s udržitelností vládních (ale i soukromých) dluhů, kdy již předlužené subjekty budou čelit potřebě dalšího zadlužování a nemusejí ustát vyšší reálné úrokové sazby. Centrální banky čelící nové realitě budou přehodnocovat nastavení svých inflačních cílů.

Lze ale vidět i určitá pozitiva: ztíží se nové úvěrování a trh nebude přát vzniku neproduktivních „zombie“ firem. Vyšší cena peněz bude hrát do karet vlastníkům úspor, kteří trpěli v době extrémně nízkých úrokových sazeb. Akcie, nemovitosti a další aktiva nebudou „přifukovány“ nízkými úrokovými sazbami.

Celkem vzato nás čekají dekády plné nových úskalí a výzev, ale i příležitostí.

Autor je ekonomem UniCredit Bank

Autor: Jiří Pour, swp

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newslettery