Je osmým ministrem, který z Nečasova kabinetu odchází. A rozhodně nejsvéráznější figurou, s níž se vláda loučí. Nikdo z jeho rezortních kolegů nedokázal tak rychle zatočit se spolupracovníky, kteří nesdíleli jeho názory, tak tvrdošíjně čelit kritice ze všech možných stran, poštvat proti sobě tolik lidí. Mimochodem za sveřepého muže se označuje Dobeš sám. Synonyma k tomuto knižnímu výrazu jsou: krutý, divoký, surový. I to, jak vnímá sám sebe, o bývalém teologovi, psychologovi pankrácké věznice a jedné z klíčových osob bezpečnostní agentury ABL (dnes Mark2 Corporation) leccos napoví.
Za šaška nebudu
Oficiálně Dobeš odchod odůvodňuje škrty, které jeho rezort připraví o 2,5 miliardy, což bude znamenat snížení platů učitelů. „Představa, že se Josef Dobeš zapíše do českého školství tím, že si udržel židli proto, aby vzal peníze učitelům, které měli slíbené, je pro mě nepřijatelná. Byl bych za šaška,“ prohlásil poté, co oznámil, že z funkce odejde. Vázání prostředků, jež mu předepsala vláda, je podle něj drakonické. To slovo stojí za povšimnutí. Jestli se o tomto člověku dá říci něco s jistotou, pak to, že jeho výroky byly vždy siláčtější než jeho činy. Co řekne, si vždy docela určitě precizně promýšlel. Nikdy nebyl k zastižení, když bylo potřeba, prakticky kdykoli, když mělo dojít k přímé konfrontaci, byl indisponován či zaneprázdněn. Nicméně svá tvrzení, byť často odporovala zjevným faktům, přednášel velmi přesvědčivě. Nejspíš mu, hlavně v poslední době, ani nedocházelo, že už je jediný, který proneseným větám věří.
Průšvihy v kostce
Začněme těmi kuriózními přešlapy. Třeba tím, že chtěl dětem zkrátit přestávky mezi vyučovacími hodinami na pět minut a na oběd jim dát jen půl hodiny. Tenhle nápad sice odpískal, ale další ze stejné dílny už mu vyšel. Podle nového předpisu se součástí oběda stala kromě hlavního jídla i polévka. Takže se v mnoha školních jídelnách zdražily obědy. Teď už ale vážně. Dobeš absolutně nebyl schopen komunikovat s akademickou obcí, nepředložil ani vysokoškolský zákon, ani koncepci regionálního školství. Státní maturity Nejvyšší kontrolní úřad označil za předražené. Kauza právnické fakulty plzeňské univerzity a jeho rozhodnutí prodloužit škole akreditaci bude mít ještě dlouhou právní dohru. Obrovské problémy s evropskými fondy by samy o sobě vydaly na samostatnou kapitolu.
Nic z toho si ale odcházející ministr nepřipouští. Evropské fondy? „Věřím, že zažiji satisfakci,“ prohlásil Dobeš před čtvrtečním jednáním s eurokomisařem Johannesem Hahnem, který kvůli nesrovnalostem s čerpáním evropských peněz přijel do Prahy. O státních maturitách zase Dobeš říká, že vlastně díky němu byly práce s nimi spojené o deset procent levnější proti původně sjednaným cenám.
Odchod, který potěší
Lidí, kteří by Dobešova odchodu litovali, bude pramálo. Oddechl si jistě premiér. Ministra z Věcí veřejných se chtěl zbavit už před rokem, s jeho demisí však narazil u prezidenta Klause. Vizitka konzervativce, který umí ze školních osnov vypudit sexuální výchovu a mladé lidi hodlá výukou vést k národnímu sebeuvědomění, stačila, aby hlava státu Dobeše označila „za nejlepšího polistopadového ministra školství“. Aby nebyla mýlka, to Dobeš sám sebe charakterizuje jako nepříliš hrdého konzervativce, který si hluboce váží prezidenta Václava Klause. Takoví se přece nevyhazují.
Pocit zadostiučinění z rezignace ministra školství docela určitě panuje v TOP 09. Loňská letní eskapáda s tehdejším personálním ředitelem ministerstva školství Josefem Bátorou, který se několikrát nelichotivě vyjádřil o šéfovi strany Karlu Schwarzenbergovi, zdaleka není zapomenuta. Za naprosto neodpustitelný členové topky označují fakt, že si Dobeš dovolil tak urputně hájit a neodvolat z funkce člověka, který kdysi kandidoval za krajně pravicovou Národní stranu.
Oddechnout si mohou i Věci veřejné. Dobešových přešlapů se navršilo zkrátka moc, pro stranu zavalenou řadou dalších skandálů už byl zátěží.
Přímo obrovská vlna úlevy se šíří mezi úředníky ministerstva školství, kteří už dlouho v ústraní vykládají, že tento úřad je v naprostém rozvalu, a postupně z něj odcházejí ti nejzkušenější. Personální politika ministra školství rozhodně stojí za zmínku. Za dvacet měsíců vystřídal tři náměstky pro vysoké školy, šest ředitelů klíčového odboru správy evropských fondů, čtyři tiskové mluvčí a pět šéfů svého kabinetu.
Dále čtěte:
Dobeš odchází z vlády. Nesouhlasí se šetřením
Ministrům zbylo z loňska přes 111 miliard
K poslednímu postu se váže i jediný pikantní skandál ministra. Bývalé šéfce své kanceláře Janě Machálkové v prosinci 2010 – vláda tehdy řešila škrty výdajů na příští rok – připsal na výplatní pásku prémii 145 tisíc korun. Třicetileté nedostudované krásce napsal i část jedné školní práce. To je ale skutečně pouhá pikanterie, navíc toho druhu, jaký se v českém politickém prostředí snadno odpouští. Nicméně práce bývalé ředitelky stojí za povšimnutí. Nese název Politická komunikace ministra Josefa Dobeše. Stojí v ní, jak bravurně Dobeš zvládá řešení ožehavých témat rezortu, jak se mu začalo dařit prezentovat se jako ministr, který konečně něco může udělat s českým školstvím. „Ministr školství je jedním z mediálně nejvýraznějších ministrů ve vládě Petra Nečase,“ je napsáno v samém závěru seminární práce. Dnes můžeme potvrdit, že co se dříve mohlo jevit jako pochlebování, je naprostá pravda.
Co bude dál
Dobeš se v minulosti vždy rád pochlubil tím, že se o svou budoucnost nebojí. Že je průmyslovák a rád pracuje rukama. A až bude mít kritiky plné zuby, bouchne do stolu, půjde domů, kde má tři děti, a začne dělat byznys nebo něco, co ho baví. Letos v lednu tuhle vizi v show Jana Krause ještě upřesnil. Na otázku po budoucnosti Věcí veřejných odvětil: „Věřím v šanci Věcí veřejných, pokud se vrátí do komunální politiky. Můj sen po politice je pracovat rukama. Zrekonstruovali jsme s manželkou vesnickou usedlost a v tom budu pokračovat.“ Tak hodně štěstí.
Josef Dobeš
- narodil se 28. února 1964 v Boskovicích
- absolvoval studium psychologie na Filozofické fakultě MU v Brně
- pracoval jako psycholog s vězni ve Vazební věznici Praha – Pankrác
- v roce 2002 spoluzakládal stranu Věci veřejné, od roku 2003 je místopředsedou VV
- v roce 2006 byl zvolen do zastupitelstva Prahy 1 » v letech 2008 až 2009 působil jako člen představenstva bezpečnostní firmy ABL
- v roce 2010 byl zvolen poslancem za Jihomoravský kraj a jmenován ministrem školství
- je ženatý, má tři syny, jednoho z nich v pěstounské péči
