Tenkrát ještě měla monopol na několik témat. Atomová energie patřila k nejvýraznějším. A co se stalo? Tři dny po březnové jaderné katastrofě v Japonsku spolková vláda přehodnocuje dosavadní energetickou strategii. Jaderné elektrárny v Německu končí. Na první pohled překotné opatření samozřejmě zrálo již déle. Politický důsledek: jedna z nejspornějších vnitropolitických otázek je vyřešena, dosud téměř nepřekonatelná překážka pro koalice na spolkové úrovni je pryč. A arzenál levice je o jednu účinnou zbraň, o jaderný strach, chudší. Ekonomickým důsledkem je jasná výzva vědě i hospodářství hledat a přinést nová technologická řešení.
Několik měsíců po jádru je na řadě další doména levice – spolková vláda zřejmě přikročí k zavedení minimálních mezd. Téma jistě méně spektakulární než jádro, nicméně takové, u nějž se dosud dalo jasně rozlišit mezi levicí a pravicí, mezi odbory a zaměstnavateli. Teď ztrácí politické kontury. O co jde konkrétně?
Podobně jako v případě jaderné energie jde o politický kalkul. Dlouhodobě hraje roli i aspekt rostoucího přistěhovalectví. Doby, kdy se levice předháněla v úsilí získat voliče tím, že ve svých programech nabízela atraktivní výši minimálních mezd, asi pominou. Pravicová CDU se rozhodla opustit roli pasivního diváka či odpůrce minimálních mezd a hodlá v listopadu přeskočit vlastní stín. Svým členům chce předložit model „mzdové dolní hranice“.
Aby nedošlo k omylu – od principu tarifní autonomie, ostatně zakotveného v ústavě, CDU neustupuje. Právo zaměstnavatelů a zaměstnanců uzavírat tarifní smlouvy nezávisle na vládě zůstává nedotčeno. Stejně to vidí i sociální demokraté, nic jiného si ani s ohledem na svou klientelu v odborech nemohou dovolit. Nové v této konstrukci je, že do odvětví, kde neexistují mzdové tarify, vstupuje prvek mzdové dolní hranice. V praxi by to znamenalo, že nezávislá komise určí pro tato odvětví výši dolní hranice výdělků, kterou pak spolková vláda deklaruje jako obecně závaznou.
Je to rozumné řešení? Asi ano. Část zaměstnavatelů jej sice odmítá s tím, že ztíží nekvalifikovaným pracovníkům vstup do pracovního procesu. Budou příliš drazí. Na druhé straně hrozí nebezpečí, že pracovní síly ze zahraničí, a těch bude přibývat, by s neúměrně nízkými mzdovými nároky vytlačovaly do nezaměstnanosti Němce. Ať tak či onak, sociální důstojnost tomuto řešení upřít nelze.
Jak to vnímají Němci sami? Obklopuje nás tolik vnějších problémů, že více smíru doma neuškodí. Tak smýšlí většina.
Autor je čestným předsedou Sdružení českých podniků v Německu
