Kdo ty sliby zaplatí? O tom strany mlčí | E15.cz

Kdo ty sliby zaplatí? O tom strany mlčí

Dominik Stroukal

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
2

Naordinovat si na víkend čtení volebních programů není nejlepší nápad. Naivně jsem ale doufal, že se lépe rozhodnu, koho mám v říjnu volit. Anebo jestli vůbec je koho. Není žádným tajemstvím, že jsem vždy byl spíše pravicovým voličem, ale jako pro liberála jsou pro mě vedle nízkých daní důležité otázky osobní svobody, a tak se mi stává, že často opovrhuji těmi, kdo sice chtějí snížit daně, ale dělí lidi podle barvy kůže či sexuální orientace.

Pořád jsem ale ekonom, tak mě zajímala jedna další otázka – mají strany v programu jasně napsané, kde na všechny své sliby vezmou peníze? Asi by nemělo být překvapením, že prakticky v žádném z volebních programů odpověď na takto jednoduchou otázku nenajdete. Pokud si vezmete programy deseti stran s nejvyššími předvolebními preferencemi, máte na víkend co dělat. Čeká vás děsivých zhruba 100 tisíc slov, což je pro představu délka Tolkienova Hobita či třetího dílu Harryho Pottera. Češi jsou knihomolové, kteří z 80 procent přečtou za rok minimálně jednu knihu, takže jedna další by nás neměla odradit. Pro zbytek jsou tu volební kalkulačky. Překvapit vás ale může obsah.

Zdaleka nejdelší je program Pirátů a Starostů, přičemž se jim nejvíce délkou přiblížily ČSSD a Strana zelených. Nejstručnější je Trikolóra se Svobodnými a Soukromníky (TSS), následovaná Volným blokem a komunisty. Zpravidla je to dáno tím, co všechno strany slibují, mě ale zajímalo, jak moc se věnují tomu, kde na to vezmou. Nejkonkrétnější návrhy představila KSČM, která jim věnovala každé třinácté slovo. Následuje koalice TSS, která tak učinila v průměru u každého čtrnáctého slova. Na druhém konci je ANO, které ve volebním programu nemá jediný konkrétní návrh na to, kde vzít na všechny své sliby. Následuje Přísaha, která se pochlubila jen příjmy z digitální daně. ANO nemá ani tu. Je pro to jednoduché vysvětlení. Komunisté se nebojí do programu dávat vysoké daně a znárodňování, TSS se chlubí osekáváním výdajů. Zbytek se pere o voliče uprostřed a bojí se, aby si někoho nenaštval.

Jedna věc je ale téměř všem programům společná, a to výběr daní od neviditelných a nekonkrétních subjektů. Od Volného bloku přes SPD po ČSSD s KSČM najdete v programu digitální daň a omezování daňových úniků. Nemyslím si, že se dá průměrný volič ulovit na myšlenku, že tyto dvě drobnosti spasí náš státní rozpočet, ale jsou to spíše položky, které neurazí a program si může odškrtnout, že myslel i na to, kde na to všechno vzít.

Nečekal jsem zázraky, občas jsem byl i příjemně překvapen. Přestože bych některým stranám nehodil hlas, ani kdyby mě mučili, ocenil jsem, že se nebály jít s kůží na trh a napsat alespoň místy, komu přesně zvýší daně a kdo konkrétní přijde o práci kvůli jejich škrtům. Je to tvrdé, ale odvážné, a hlavně upřímné. Rozhodování ve středu politického spektra se ale stále více stává arénou populismu, kde se musí slibovat a jakýkoliv náznak realistického ekonomického kalkulu, tedy otázky kde na to vzít, je nemilosrdně trestán. Volby má větší šanci vyhrát ten, kdo jen slibuje a neříká, že to něco stojí.

Máme na tom zásluhu i my, kteří píšeme do médií. Slibům se usmíváme, ale návrhům na to, kde na to vzít, se věnujeme podrobně a cupujeme je s nevídanou pílí. To, že žádná strana nevěnuje více než 10 procent programu otázce kde na to vzít, je i naše vina. Možná by stálo za to spíše říct, že daný návrh je sice nesmysl, naše finance nevyřeší, ale s radostí děkujeme za upřímnost a odvahu to do programu vůbec dát.

Autor je hlavní ekonom Platební instituce Roger

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video