S medailemi a řády je v Česku dlouhodobě potíž. Nedostávají je ti, kdo je dostávat mají, a dostávají naopak čím dál častěji ti, na koho by bylo raději zapomenout.
Do dokonalosti, přesněji řečeno k naprosté satirické karikatuře tuto disciplínurozvinul stávající prezident Miloš Zeman se svými pokleslými herci, estébáky, násilníky a zbohatlíky na vězeňské práci. Ovšem – co člověk, to názor, co Čech, to epidemiolog, trenér fotbalové i biatlonové reprezentace a člen návrhové komise ke státním vyznamenáním. A když už je od domácích řádů a medailí chvíli klid, jsou tu ještě vyznamenánícizích mocností, konkrétně Ruska.
Klaus obrazotvorný jako Nohavica
Bývalý prezident Václav Klaus nechce vrátit Puškinovu medaili, kterou mu udělil v roce 2007 ruský prezident Vladimir Putin. Následoval tak písničkáře Jaromíra Nohavicu, který s nevrácením medaile válčí už pár týdnů.
Dokonce Klaus ostravského barda následoval i obrazotvorně, když řekl: „Považuji za dětinské tuto medaili demonstrativně někomu vracet. To je něco, k čemu bych se nesnížil. To bych musel být veden na popraviště, abych něco takového eventuálně mohl udělat.“
Každá tragédie získává opakováním prvky frašky. Když medaili jako první odmítl slovenský spisovatel a překladatel Ján Štrasser, byl v tom ještě dramatický prvek. „Bohužel Puškinova medaile je i Putinova medaile, certifikát o jejím udělení podepsal prezident Ruské federace,“ řekl Štrasser. Pak přišli čeští následovníci a je z toho bramboračka.
Žádná státostrana koncerty nezakazuje
Nohavicovi zrušili koncerty – nejprve v Polsku a pak v Uherském Brodě. Člověk v tísni si od něho odmítl vzít výtěžek z koncertu na podporu Ukrajiny a zpěvák se potopil do mysl zatemňujícího žalu. „Narozen v komunismu, zemřu v komunismu,“ napsal na své internetové stránky v příspěvku, v němž nynější situaci srovnává s dobou před rokem 1989.
„Svým postojem, hodnocením a vyjádřením se staví proti základním postulátům naší společnosti... hraje si na falešného hrdinu a získává tak lacinou popularitu mezi mládeží...“ cituje Nohavica jakési hodnocení své tvorby z roku 1984. Ždíme emoce, co to dá. Jen zapomíná, že dnes mu koncerty nezakazuje všemocná státostrana, zahrát si může svobodně, kde chce, pokud se dohodne s pořadatelem, a za rohem nečeká žádný agent Mirek, kterého na něho nastrčila Státní bezpečnost.
Václav Klaus si rovněž těžko hledá argumentační skulinky, prý odmítá laciné rusobijství. Není to prý medaile Putinova, ale Puškinova. A nevymyslel ji Putin, ale jeho předchůdce Boris Jelcin. „To není medaile ruského prezidenta, ale Ruské federace,“ říká v pozoruhodném spinu, jako by nevnímal, že válku na Ukrajině vede nejen Putin, ale celý zmiňovaný státní útvar.
Až Zeman pozve Zelenského na Hrad...
Není nikdy dost připomínek, že největším tragédem dnešních česko-ruských vztahů zůstává Miloš Zeman a jeho trapně nedůvěryhodné obrácení. Dokonce se možná ještě dočkáme okamžiku, kdy se bude muset ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyrovnat s výzvou převzít od Zemana Řád bílého lva a udělat to tak, aby žádné ze stran nebylo úplně stydno. Ve světle této tragiko- medie jsou veřejné výlevy Jaromíra Nohavici a Václava Klause jen slabým odvarem z rozbi- tého ruského samovaru.
