Komentář Bohumila Doležala: Demokracie už byla | E15.cz

Komentář Bohumila Doležala: Demokracie už byla

Komentář Bohumila Doležala: Demokracie už byla
"Je třeba bránit zbytky polistopadové demokracie. A je samozřejmě třeba, dokud to jde, v tomto smyslu i demonstrovat." Foto: Listopad 1989
• 
ZDROJ: čtk

Bohumil Doležal

Vyprávěla se v Rusku v dobách „socialismu s ruskou tváří“ známá anekdota: „Kagdá búdět lúčše? Užé býlo.“ Zdá se, že v české společnosti v poslední době probíhají dvě linie událostí: na politické scéně dominuje Andrej Babiš a jeho rodinná firma zahrnující podnikání, politiku i média. Ve sněmovně se těší podpoře komunistů a okamurovců, v exekutivě mu bude dělat demokratické křoví rozložená ČSSD. A z Hradu to vše podporuje prezident s obnoveným mandátem.

Tyto nové pořádky se postupně stabilizují: probíhají personální změny ve státních úřadech, polostátních firmách, policii i tajných službách. Oživuje se případ OKD, a to i na parlamentní úrovni. A ukazuje se, že ani problém Čapí hnízdo nakonec nebude nedotknutelnou jistotou v proměnách času.

Souběžně vidíme řadu demonstrací zaměřených proti protagonistům nových pořádků. Neotřásají republikou, ale nedají se ani přehlédnout. Protagonisty nových pořádků znepokojují, samy ovšem nedokážou nástup stabilizace (za mého mládí se říkalo normalizace) ohrozit ani zbrzdit. Vytvářejí kulisu k závěrečné etapě destrukce toho, co jedni nazývají „dobou politiků, co nemakali a kradli“, a jiní (například já) polistopadovým demokratickým režimem.

ANO výrazně ztrácí, naopak posiluje ODS, ukázal průzkum

Problém demonstrací je, že bezděky přehrávají sametovou revoluci 1989: jsou tu studenti, populární umělci, nejnověji i někteří politici starých pořádků. Tehdy se zhroutil režim, který se mohl pyšnit čtyřiceti lety krve, násilí, neschopnosti, buranství a nepořádku. U nás o něj už dávno nikdo nestál, nakonec ztratil oporu i v Moskvě. Zahraničněpolitická situace byla příznivá. Jak krásná příležitost k veselému karnevalu!

Dnes je to jinak. Pravda, také se zhroutil režim. Jenže bohužel ten polistopadový. Zhroutil se sám od sebe. Nakonec se ho zřekli i ti, kteří ho kdysi pomáhali vytvářet a dlouhá léta zahřívali svými zadnicemi místa ve vládách, Senátu či diplomatických službách, stejně jako koryfejové některých respektovaných médií. A pokud dnes někdo hlásá změnu jako třeba Piráti, hlásá ji jen ve smyslu daleko důslednější realizace toho, s čím přišel Andrej Babiš. Tak jako v roce 1989 probíhá revoluce. Velká protikorupční revoluce.

Komentář: Paradox konzervativního rebela

Ty, kteří se chtějí nynější stabilizaci (chcete-li normalizaci) postavit, nečeká veselý rej ani rozdělování postů, odpustků a lén. Nečekají je rozjásaná náměstí, nýbrž dlouhá léta úmorné práce, za niž se budou často rozdávat jen opovržení a kopance. Práce, která často málo lidí zajímá a málo lidí ji obdivuje. Drobná, mozolná práce v masarykovském duchu. A Masaryk v této paralele pro mne není důstojný stařec v kašírované polouniformě, ale nepříliš známý univerzitní profesor, od nějž se odvracejí papaláši a studenti s ním mírně řečeno hlučně nesouhlasí.

Je třeba bránit zbytky polistopadové demokracie. A je samozřejmě třeba, dokud to jde, v tomto smyslu i demonstrovat. Jen je třeba se zbavit iluzí a nepřehrávat něco, co „užé býlo“.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!