Vládní krize v této fázi připomíná známou karetní hru z dětství zvanou černý Petr. Důležité v ní není vyhrát, ale neprohrát. Přesněji řečeno nebýt tím, komu v ruce zůstane karta s vyobrazením černého Petra.
Černým Petrem v době vládní krize je označení rozbíječe vládní koalice. Přestože deset milionů lidí v Česku cítí, že česká vládní koalice je mrtvá, vedou šéfové dvou hlavních vládních stran poziční boje o to, kdo bude nakonec hrobníkem vlády. Hrají jen o dobrou pověst? Ne, chybějí jim síly na větší manévr. Vyvolat dobrý dojem před voliči je totiž taková předčasná koncovka celé vládní krize.
Například Andrej Babiš ještě minulou středu ve sněmovně prohlašoval: „Není nejmenší důvod, abych rezignoval, a nebudu rezignovat. Můžete mě i zabít, ale nebudu rezignovat! Takovou radost vám neudělám.“ V jeho tvrdém postoji jej před odletem do Číny podpořil také prezident Miloš Zeman. A dnes?
Babiš pohotově zjistil, že spojenectví se Zemanem a čelný střet s veřejností, ať už na náměstích nebo sociálních sítích, mu ubírá body. Proto otočil, připustil svůj konec a následně navrhl své nástupce a začal se chovat jako nejstátotvornější politik na světě. Zatím to vychází. Premiér včera přijal návrh, aby na ministerstvo financí přišel Ivan Pilný. Babišova taktika dnes zní: Můžu odejít, ale nikdy ministerstvo financí nepustím – tak mi na něm záleží.
Výsledkem malé revoluce Bohuslava Sobotky měla být také jiná politická mapa. Podle jedné z verzí měl z vlády odejít nejen Babiš, ale i ANO, což by umožnilo dvě věci: odblokovat šetření kauz na ministerstvu financí a současně získat ministerstvo spravedlnosti a dát signál státním zástupcům ve stylu: skončete tu politiku dvojího metru vůči všem uvnitř holdingu a těm ostatním.
Třetím ve hře byl Miloš Zeman, který to během přímého přenosu na Hradě přece jen přehnal. Nejdříve se od něj odpojil Babiš se slovy, že se nechce účastnit sporů prezidenta a premiéra. Následně Sobotka přišel s tím, že sociální demokracie by mohla mít svého prezidentského kandidáta. Takže nakonec ten, který celou aféru nezačal, jen ji prodloužil, může být tím, kdo na ni nejvíce doplatí.
Sobotkovská revoluce nakonec asi skončí v půli cesty. Trochu oslabí Babiše, ale ponechá mu vliv na vládu, o něco málo víc oslabí Zemana, ale jeho hlavní voličský proud tím nebude zasažený. Částečně oslaben bude i Sobotka, i když paradoxně bude současně posílen. Postavil se dvěma největším predátorům české politiky a relativně uspěl. To není málo.
Ještě před krizí byl on i jeho strana na kolenou, bez étosu a energie. Vnitřně byla rozhádaná, na březnovém sjezdu sice formálně Sobotkovi vzdala úctu, ale v zákulisí na něj nadávala. V současnosti je ČSSD opticky hlavním Babišovým soupeřem a špičky strany jsou seřazeny za svým předsedou. Bude záležet na dalších tazích, jestli si Sobotka tuto pozici dále pojistí.
