Komentář Bohumila Pečinky: Rok bojů o justici | E15.cz

Komentář Bohumila Pečinky: Rok bojů o justici

Bohumil Pečinka

Bohumil Pečinka

Lednové přestřelky prezidenta republiky s některými špičkovými soudci kvůli možnému ovlivňování určitých kauz předznamenaly rok 2019. V nejvyšších patrech moci to dost možná bude rok boje o podobu justice. Ostatně už loňský rok leccos naznačil.

Především došlo k rozpadu komunikace mezi prezidentem Zemanem a předsedou Ústavního soudu Rychetským, což bylo po léta spolehlivé spojení mezi špičkami výkonné a soudní moci. Rychetský v prezidentské volbě vsadil na Jiřího Drahoše a kritizoval Zemanovo okolí. Ve stejné době premiér Babiš obviněný v kauze Čapí hnízdo oznámil veřejnosti, že si v Česku lze koupit trestní stíhání. Prohlásil to bez důkazů, čímž oslabil důvěru v justiční systém. O jeho nabourání se pokusili i Piráti, když přišli s návrhem na prolomení advokátního tajemství, což je jinak věc, kterou respektovala i komunistická moc.

V létě 2018 padl ministr spravedlnosti Pelikán, vyznavač cest ode zdi ke zdi. Dvakrát například otočil při koncipování zákona o státním zastupitelství a zrušil práce na soudcovské samosprávě. Jeho nástupce Kněžínek je víc státním úředníkem než ministrem, takže od něj nelze čekat vlastní iniciativu.

Všechny změny se podepsaly na obsazování funkce předsedy Nejvyššího správního soudu, jímž byl jmenován Michal Mazanec. Tak trochu proti vůli „velké trojky“, šéfů Ústavního, Nejvyššího a Nejvyššího správního soudu, kteří do té doby měli u prezidenta hlavní slovo. Tyto spory vyvrcholily právě v lednu, kdy soudcové Baxa a Šimíček informovali veřejnost, že je prezident a jeho okolí informovali o názorech na některé projednávané případy.

Komentář Petra Bartoně: Banky si už nemusejí hrát na Clooneyho, i proto osekávají pobočky

Následovala debata právnických a politických elit, která naznačila jedno: některé systémové věci v ústavě i v zákonech je nutné upravit tak, aby se vyjasnil vztah mezi výkonnou a soudní mocí. Příklad: neexistuje soudcovská samospráva, kterou nahrazují neformální setkání, z nichž pramení řada nedorozumění. Vstup do soudcovské profese pro vynikající advokáty a státní zástupce je stále fakticky uzavřen, což je pravý opak praxe v řadě západních zemí.

I když se Československo rozpadlo před 26 lety, máme stále čtyřčlánkovou soudní soustavu, která kopíruje neexistující federaci, navzdory tomu, že existují jen tři stupně soudní moci (nalézací, odvolací a dovolací). Minulý rok také ukázal jednu důležitou věc. Jsou to právě soudy vyšší instance, které se stále více stávají hrází proti politickým kampaním, například v podobě honu na podnikatele (kauzy zajišťovacích příkazů), a chrání individuální svobody. Do nedávné doby přehlížená moc ve státě jako by získávala na daleko větším významu než dosud.


Další komentáře Bohumila Pečinky najdete zde >>>


Komentář Dušana Šrámka: Klaus otevřel debatu, ale trefil kozla
Komentář Martina Lobotky: Eurozóna klopýtá, ministerstvo financí se probouzí

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!