V sociální demokracii, potažmo ve vládě, kterou vede, se rozhořela utajená krize. Na veřejnosti o ní nikdo moc nemluví, ale probíhá. Oč jde?
Příčinou není to, že sociální demokracie prohrála krajské volby. Podstatou je, že i v éře hospodářské konjunktury lidé cítí, že v čele vlády a její hlavní strany chybí „leadership“, demokratické vůdcovství, které by naznačilo, kdo jsme a kam jdeme.
Premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka se tento pocit pokusil překlenout iniciativou, v jejímž rámci vystřídá několik ministrů a poradců, čímž dá straně i vládě novou dynamiku.
Zatím to ale vypadá tak, že na odvolání je spíš on sám. Prvním příznakem zpackané akce za účelem oživení vládní politiky byla chvíle, kdy Sobotkovi vypověděli poslušnost koaliční partneři s odůvodněním, že oni své ministry odvolávat nebudou.
Následně si Sobotka vyhlédl několik osobností, které by se politicky daly označit nikoli snad za nejhorší ministry, ale spíš za slabší kusy z hlediska stranického rozložení sil. To byl případ ministra průmyslu Mládka, který měl být odvolaným číslo jedna, ale Sobotka nenašel důstojnou náhradu, a tak od svého záměru ustoupil.
Následně oznámil ministru zdravotnictví Němečkovi, že s ním nepočítá, ale čtyři další kandidáti (šéf plzeňské nemocnice Šimánek, šéf motolské nemocnice Ludvík, senátor Žaloudík a hejtman Běhounek) odmítli Němečka nahradit. Podobné to bylo na dalších postech.
Do toho se vzbouřila Praha 2, která personální změny odmítla stejně jako další členové hlavní levicové strany. Sobotka tak rozehrál zatím hodně nepovedenou hru na změnu, která má vyvrcholit přesně za měsíc na zasedání ústředního výkonného výboru.
Vše o sociální demokracii čtěte zde
Tváří v tvář stoupajícím preferencím Andreje Babiše si Sobotkovi spolustraníci uvědomují, že se musí něco stát, aby příští rok nešli do voleb jako ovce na porážku. Co se podle nich musí stát? Cokoli.
V zákulisí proto vzniklo několik variant dalšího vývoje. První by se dala nazvat obměna z vlastních zdrojů. Její podstatou je, že Sobotka bude v premiérské nebo předsednické funkci vystřídán někým z vedení sociální demokracie.
Vylučovací metodou se zatím dospělo ke jménu Lubomíra Zaorálka, který je přijatelný pro různá křídla v ČSSD i pro Hrad. Pokud by krize pokročila dál a vedení ČSSD by se vzájemně drželo v šachu, sní někteří o člověku zvenčí.
Nejčastěji padá jméno šéfa odborů Josefa Středuly, který v sobě má vůdcovské schopnosti a mohl by být schopen stáhnout náskok hnutí ANO. Za situace úplného rozvratu a nedohody vládních stran přichází v úvahu další úřednická vláda; nejčastěji se v této souvislosti mluví o právníku Miroslavu Janstovi. Samozřejmě je možné, že to Sobotka všechno ustojí. Pak ovšem ČSSD stojí před jednou směrovkou, na níž je napsáno: spořádaná porážka.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
