Komentář Dušana Šrámka: Berňák dostal přes prsty. Právem

Nejvyšší správní soud (ilustrační foto)

Nejvyšší správní soud (ilustrační foto) Zdroj: ČTK

Evropská legislativa obecně umožňuje vymáhat v rámci takzvaných karuselových podvodů neodvedenou DPH i po subjektech, které jsou jen obchodně zainteresovány v celém řetězci. Tuzemská daňová správa si ale často tuto krajní možnost vykládala jako běžný nástroj. Prostě klekla na tu firmu v řetězci, od níž předpokládala nejjednodušší inkaso.

Této praxi zatnul tipec Nejvyšší správní soud. Na něj se obrátila firma Vytrych. Domáhala se zrušení rozhodnutí pražského městského soudu, který původně postup finančního ředitelství posvětil. Podle berňáku i pražského soudu bylo prokázané zapojení firmy do podvodného řetězce na DPH. Jenže Nejvyšší správní soud zrušil nejenom napadený rozsudek městského soudu, ale rovnou i nezákonné rozhodnutí finančáku. Nejvyšší správní soud konstatoval, že firma splnila veškeré zákonné podmínky pro přiznání nároku na odpočet DPH a unesla důkazní břemeno stran faktického uskutečnění zdanitelného plnění co do ceny i rozsahu, které přijala od plátce DPH a které dále použila v rámci ekonomické činnosti.

NSS tímto verdiktem potvrdil přesně to, co již delší dobu namítají všichni kritici extenzivních postupů finanční správy. Že totiž požadavek evropské judikatury ohledně prověřování věrohodnosti obchodních partnerů v řetězci nemohou úředníci bezmezně rozšiřovat a usnadňovat si tím práci. Soudci správního soudu naopak uvedli, že znakem podvodu ve smyslu evropské judikatury je zjednodušeně řečeno skutečnost, že jeden z účastníků daň neodvede a další si ji odečte.

Nelze však schematicky za „jeden“ a „další“ daňový subjekt automaticky považovat kteréhokoli z účastníků v řetězci obchodů. Vždy je podle soudců třeba hledat souvislosti mezi neodvedením daně a nárokováním odpočtu. Jinak řečeno, při výběru daní nelze akceptovat přístup berňáku, který postupuje tak, že daň prostě vyměří fakticky komukoli, respektive nejraději tomu subjektu, u něhož je to z hlediska vymahatelnosti práva jednodušší a je zjevné, že daňový výnos bude zaručen.

Toto přelomové rozhodnutí správních soudců se netýká pouze jednotlivých konkrétních subjektů, ale v podstatě celé ekonomiky. Situace, v nichž nebylo jasné, komu nakonec zůstane v ruce daňový černý Petr, totiž narušovala léta budované dodavatelsko-odběratelské vztahy. Z prosté a pochopitelné obavy, že se v řetězci může najít jeden podvodník, na kterého doplatí ten, kdo s ním nemá nic společného a nemá ani prostředky, jak si o možném podvodu opatřit potřebné informace.

Je to jasný vzkaz i pro daňovou správu, která dosud rezignovala na vlastní vyhledávací a detekční činnost a spokojila se s nejjednodušším řešením. Vedle zajišťovacích příkazů, u nichž daňové úřady rovněž postupují v řadě případů extenzivně a v neprospěch konkrétních firem, je tu další případ, kdy berní úředníci dostali od správního soudu přes prsty. A to je jen správně.

Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice