Výběrové řízení vyhlášené předsedou vlády Andrejem Babišem na post ředitele GIBS od samého počátku vyvolávalo otazníky. V první řadě už proto, že zákon o Generální inspekci bezpečnostních sborů žádné výběrové řízení nepřipouští, což ostatně premiérovi potvrdil i právní posudek vypracovaný Úřadem vlády. Zvláštní rovněž je, že v kvalifikačních požadavcích na uchazeče chyběly například jazykové schopnosti.
V prvním kole výběru byli dokonce zcela diskriminováni civilisté, ačkoli zákon o GIBS je dává při volbě ředitele na stejnou úroveň s lidmi ve služebním poměru. odpovědnost centrály K transparentnosti výběrového řízení nijak nepřispělo ani to, že Úřad vlády odmítl sdělit poslancům bezpečnostního výboru jména všech uchazečů o křeslo šéfa GIBS a stejně tak si nechal pro sebe i koncepce, s nimiž uchazeči přišli. Bylo by při tom velmi zajímavé záměry ostatních nominantů poznat a posoudit. Už proto, že koncepce vítěze Radima Dragouna vzbuzuje oprávněné pochybnosti.
A to dokonce tak závažné, že je na místě i otázka, zda Dragoun vůbec pochopil smysl a náplň práce nezávislé policejní inspekce. V koncepci jsou například kritizována „nesamostatná“ krajská pracoviště GIBS se dvěma vedoucími oddělení v Praze. Bývalý lounský žalobce Dragoun se podle své vize hodlá zasadit o bezodkladné zrušení tohoto systému. Patrně se vůbec nezabýval tím, proč takové opatření bylo v roce 2016 přijato.
Po čtyřech letech zkušeností s fungováním GIBS byla rozdělena odpovědnost za prošetřování podnětů a prověřování podezření z trestného činu na jedné straně a za vyšetřování případu po zahájení trestního stíhání na straně druhé. Přičemž odpovědnost byla vztažena na centrálu, neboť policejním orgánem podle trestního řádu je celá inspekce. Cílem tohoto opatření bylo eliminovat působení takzvaného krajského práva, tedy zajistit, aby nedocházelo k rozdílným výkladům a uplatněním zákona v různých regionech.
Tuto systémovou změnu mimochodem zavedlo tehdejší vedení GIBS po dohodě s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem. Právě Zemanovým dopisem Andreji Babišovi, v němž nejvyšší žalobce kritizoval bývalého šéfa GIBS Michala Murína, se Dragoun ve své koncepci zaklínal. Přesto při slyšení před sněmovním výborem pro bezpečnost existenci „krajského práva“ obhajoval.
Naprosté nepochopení činnosti GIBS ukázal Dragoun i v tom, že hodlá zrušit samostatná pracoviště pro zvláštní a speciální činnosti, jako je kupříkladu sledování. Tato samostatnost přitom není samoúčelná. GIBS je na vrcholu trestního řízení a může prověřovat i policejní útvary, které se samy podobnými činnostmi zabývají, což je v tomto případě hlavně Útvar zvláštních činností. Pokud by GIBS o vlastní sledovací oddělení přišla, mohlo by dojít ke komické situaci, v níž by příslušníci sledovacího policejního útvaru sledovali sami sebe.
Nemluvě o tom, že sledovači GIBS jsou speciálně školeni, aby mohli v akci přelstít právě i policisty, kteří pochopitelně mají vyšší znalosti o metodách sledování než necvičení pachatelé. o gibs bez gibs Kromě nepochopení jinak v Dragounově koncepci najdeme pouze obecné formulace a fráze, které jen popisují stav, na jehož základě GIBS již léta funguje.
Je evidentní, že Dragouna minuly i pravidelné výroční zprávy inspekce, protože jinak by zjistil, že to, co objevně navrhuje, se v nich pravidelně popisuje. Ostatně i před poslanci bezpečnostního výboru se chlubil tím, že při přípravě neoslovil nikoho zevnitř GIBS. To je u kohokoli, kdo chce pochopit fungování jakékoli instituce, přinejmenším zvláštní. Ještě zvláštnější ovšem je, že Dragounova podivná koncepce tolik oslnila Babišovu výběrovou komisi.
Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice.
