Ministr spravedlnosti Robert Pelikán podepsal dohodu, podle níž vznikne instituce evropského veřejného žalobce. Jeho pravomocí bude řešit daňové podvody nebo zneužívání evropských dotací. Vznik úřadu schválili již dříve europoslanci a nyní ho potvrdili i ministři spravedlnosti dvaceti evropských zemí včetně Česka.
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán podepsal dohodu, podle níž vznikne instituce evropského veřejného žalobce. Jeho pravomocí bude řešit daňové podvody nebo zneužívání evropských dotací. Vznik úřadu schválili již dříve europoslanci a nyní ho potvrdili i ministři spravedlnosti dvaceti evropských zemí včetně Česka.
Celý záměr je opět potvrzením toho, jak se v Bruselu uvažuje. Nejde-li řešit nějaký problém na současné úrovni a za současných pravidel, vymyslí se nový, nejlépe centrální úřad. Přitom už dnes existují reálné mechanismy, jak jednotlivé trestné činy související s evropskými dotacemi stíhat. Jednak je možné je stíhat v kterémkoli členském státě EU, protože jsou součástí trestních zákoníků jednotlivých států, jednak v případě přeshraniční trestné činnosti existují dostatečné mechanismy mezistátní spolupráce při jejím objasňování.
Problém spíše bude v tom, že ne všechny evropské státy mají stejnou právní úpravu. To, co může být v jednom státě vedeno jako správní delikt, může být v jiném bráno jako trestný čin. Může být rozdílná výše škody a tomu odpovídající trestní kvalifikace. Oblast justice byla do současné doby výhradně v pravomoci národních států a není vyloučeno, že rozdílné právní úpravy mohou vést ke snahám unifikovat v této oblasti skutkovou podstatu konkrétního trestného činu, případně sjednocovat i trestní sazby.
Není jasné, jaká bude pravomoc a jurisdikce evropského žalobce v případech, kdy tuzemské orgány nebudou určité jednání posuzovat jako trestné. Nemluvě o snaze postupně pod nejrůznějšími záminkami rozšiřovat paletu trestných činů, které bude evropský žalobce stíhat. Taková snaha nepochybně co nevidět přijde.
Není divu, že nakonec s evropským prokurátorem souhlasilo jen dvacet členských zemí a že v Evropském parlamentu pro něj hlasovalo 456 europoslanců proti 115, což také není zrovna velká výhra. Velká Británie, Dánsko a Irsko mají z podobných oblastí integrace výjimku, a tak se jich evropský veřejný žalobce netýká. Švédsko, Nizozemsko, Polsko a Maďarsko se logicky obávají, že se postupně budou pravomoci evropského prokurátora dále rozšiřovat.
Že nejde o lichou obavu, potvrzují i nehorázné výroky Jourové. Ta dokonce navrhuje, aby byl úřad žalobce už za čtyři roky součástí rozhodování o přerozdělování evropských dotací s tím, že Brusel bude posílat masivní finanční částky pouze státům, které budou součástí úřadu. Jako už tolikrát v poslední době se i tato integrační a centralizační iniciativa Bruselu stává záminkou k vydírání a zastrašování neposlušných zemí.
Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice
