Komentář Dušana Šrámka: Pavel Zeman už nemá na svém místě co dělat | E15.cz

Komentář Dušana Šrámka: Pavel Zeman už nemá na svém místě co dělat

Dušan Šrámek

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
1

Nevyšší státní zástupce Pavel Zeman čelí nebývalému skandálu. Jak informoval server Seznam Zprávy, scházel se tajně se soudcem Janem Czerninem, u něhož se přimlouval za svého známého, majitele penzionu u Třeboně Petra Habersbergera, ke kterému jezdil na dovolenou.

Ten už několik let bojoval u soudů proti restitucím šlechtického rodu Czerninů. Kvůli restituční kauze byly obviněny dvě bývalé úřednice pražského magistrátu za to, že před 22 lety potvrdily občanství zesnulé babičce Karla Eugena Czernina, hlavě šlechtického rodu. Díky tomu se Czernin dostal v restitucích ke zděděným majetkům. Mezi vrácenými polnostmi byly i pozemky, na kterých původně hospodařil farmář.

Nižší soudy obviněné ženy opakovaně osvobodily, z podnětu Zemana však Nejvyšší soud tyto verdikty celkem třikrát zrušil. V posledním pravomocném rozsudku, který padl loni v srpnu, dostaly úřednice podmínečné tresty za maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti. Tento rozsudek vyhovuje Habersbergerovi, jemuž se tím otevřela možnost, že se ke sporným zemědělským pozemkům znovu dostane.

Zeman se už sice přiznal, že se soukromě přimlouval za svého přítele ve sporu o zrestituované pozemky, popřel ale, že by to ovlivnilo jeho rozhodování v případě trestní kauzy. I když spolu trestní kauza a spor o pozemky přímo nesouvisejí, Zemanovy výmluvy neobstojí. Tak za prvé – nejvyšší státní zástupce tu není od toho, aby jakýmkoli způsobem lobboval či se jakkoli snažil ovlivnit jednání soudce, i když jde o civilně právní spor. Už za to by měl letět jako cukrář, bez ohledu na pohnutky, které jej k podobnému jednání vedly. Nemluvě o tom, že šlo o soukromoprávní spor, a ne o věc veřejného zájmu, kde by hájil zájmy státu, případně některé jeho složky.

Neobstojí ani Zemanovo ujišťování, že nevěděl, že by se trestní řízení nějak dotýkalo zájmů jeho klienta. Ten se v něm prohlásil za poškozeného, tedy za jednu ze zúčastněných stran. Fakt, že se Haberserger se svým nárokem přihlásil, muselo vědět i Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, i když jeho šéf Jan Lelek mlží a tvrdí opak. I kdyby nemuselo být součástí žádosti o dovolání, bylo součástí trestního spisu, který měl Zeman k dispozici, a na jehož základě opakovaně dovolání podával.

Stejně tak zvláštní je ostatně i zaťatost, s níž se na Nejvyšší soud obracel, přestože soudkyně, která případ soudila od počátku, uvedla, že má pochybnosti, zda stíhání není svévolné a účelové. Lze jenom spekulovat, zda se svému známému poté, co neuspěl v civilním řízení ani u Ústavního soudu, nesnažil Zeman „píchnout“ i za cenu trestního stíhání. Zvláštní je už to, že účelová kriminalizace obou úřednic se rozjela až po tak dlouhé době.

I pokud tomu tak nebylo, jeho postup je neomluvitelný a už by měl čelit trestnímu stíhání. Stačí srovnání s případem bývalého vrchního státního zástupce Libora Grygárka, kterého šest let popotahovali za zcela vymyšlenou a vykonstruovanou pomoc Romanu Janouškovi kvůli vyřizování žádosti švýcarské prokuratury o právní pomoc. Pikantní je, že i u něj v jeho neprospěch podával Pavel Zeman neúspěšné dovolání k Nejvyššímu soudu. A to i přesto, že sám osobně „zametl pod koberec“ identickou žádost švýcarské strany. Je skandální, že Zemanovo extempore zatím zůstává bez jakékoli odezvy.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video