"Ministr pro dlužníky" chystá další hřebík do rakve vymahatelnosti práva a zásadě, že dluhy se mají platit.
Právní kutilství ministra spravedlnosti Roberta Pelikána přineslo další podivný opus. Téměř současně s „oddlužovací“ novelou insolvenčního zákona míří do legislativního procesu novely exekučního řádu a občanského soudního řádu. Pod prázdnou floskulí „boje s chudobou“ se na nás řítí návrh, který, ač si klade za cíl zjednodušovat a standardizovat exekuční řízení, ve skutečnosti bude pouze likvidovat další práva, která ještě dnes zbývají věřitelům.
Novela mimo jiné přináší povinnost exekutora vždy zastavit exekuci, není-li složena záloha na náklady exekuce, s výjimkou subjektů, které jsou od zálohy osvobozeny. Tato výjimka, která má oprávnění v případě prominutí soudních poplatků, vytváří zjevně protiústavní nerovnost v přístupu k právu a zasahuje do práva věřitele a exekutora na smluvní volnost.
Příslušný paragraf je navíc s ohledem na přechodné ustanovení k exekučnímu řádu retroaktivní a nepřípustně zasahuje do práva na legitimní očekávání těch oprávněných, kteří podali exekuční návrh před nabytím účinnosti zákona. Fakticky se jím retroaktivně pod pohrůžkou zastavení exekuce vnucuje povinnost složení zálohy na náklady exekuce. Novela totiž počítá s tím, že by exekutor byl povinen po dvou letech zastavit exekuci, pokud by oprávněný nesložil další zálohu.
Nejen banky
Je třeba si uvědomit, že věřiteli nejsou jenom banky či úvěrové společnosti. Ty nakonec náklady na povinné zálohy promítnou do ceny produktů i těm, kteří své závazky bezchybně plní. Jsou tu i nedobrovolní věřitelé jako poskytovatelé veřejných služeb. Ti zase zvýšené náklady zakalkulují například do celkových cen jízdného či energií. Věřiteli jsou ale třeba i drobní živnostníci, jimž dluží jejich zákazníci. Nebo občané, kteří půjčili svým známým. Členové bytových družstev, kteří musí nést náklady za to, že někteří členové neplatí za služby či do fondu oprav.
Není to jediná pohroma, kterou „ministr pro dlužníky“ na věřitele chystá. Další z jeho vypečených návrhů je koncentrace řízení u jednoho exekutora. Zjednodušeně řečeno všechny další exekuce na jednoho dlužníka bude moci dělat exekutor, který vede první exekuci. Takže nakonec bude věřitel odkázán na několik málo exekutorů, kteří začali působit nejdříve, aniž by si mohl vybrat toho, s nímž měl nejlepší zkušenost, případně podle referencí.
Dle hrubých údajů z Centrální evidence exekucí vychází, že tzv. „koncentrace“ k prvnímu exekutorovi by znamenala, že zhruba 60 procent exekucí na stávající povinné bude „přiděleno“ dvaceti soudním exekutorům. To povede k výrazným disbalancím uvnitř i vně systému. Nakonec tedy návrh nepomůže ani povinným. Ti navíc budou muset zaměstnavateli platit náklady na provádění srážek ze mzdy, což je zatíží ještě víc než doposud.
Pokud by tato novela spolu se souběžnou novelou insolvenčního zákona byla přijata, byl by to další hřebík do rakve vymahatelnosti práva a také zásadě, že dluhy se mají platit. Lze jenom doufat, že nejnovější paskvil ministra spravedlnosti, který dělá z věřitelů lovnou zvěř a z dlužníků pány nad jejich osudem, nestačí současná vládní garnitura do konce volebního období propasírovat legislativním procesem.
Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice
