V roce 2010 rozhodla vláda CDU o prodloužení provozu jaderných reaktorů do roku 2036. Původně měli energetici ukončit jejich provoz do roku 2021, v souladu s politikou přechodu na zelenou energii. V roce 2011 však kancléřka bezprostředně poté, co její strana prohrála zemské volby ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko proti Zeleným a po nehodě ve fukušimské elektrárně, rozhodla o zpětvzetí předchozího rozhodnutí a provozovatelům bylo nařízeno uzavřít jednotlivé elektrárny nejpozději do roku 2022.
Investice, které společnosti do té doby učinily pro zachování chodu svých zařízení, se tak ukázaly jako zbytečné a přesně to bylo předmětem sporu, ve kterém soud připustil selhání státu. Žaloba byla vedena konsorciem společností Vattenfall, E.ON a RWE. Celková suma odškodnění by se podle zdrojů Bloombergu mohla pohybovat až na úrovni 20 miliard eur, přičemž švédskému Vattenfallu by mělo připadnout až 4,7 miliardy, pro německé utility E.ON a RWE pak osm, respektive šest miliard eur. Státem vlastněný podnik Energie Baden-Württemberg AG se z pochopitelných důvodů k žalobě nepřipojil.
Teoreticky může státem poskytnutá kompenzace pokrýt náklady na již schválený zákon o uložení jaderného odpadu. Mezi všechny čtyři provozovatele se rozdělí povinnost zaplatit celkem 23,55 miliard eur do veřejně spravovaného fondu, který by měl následně pokrýt náklady na úklid a skladování jaderného odpadu po skončení provozu německých reaktorů v roce 2022.
Autor je analytikem Patria Finance
