Komentář Jana Bureše: Čína sází na americké volby

Americký prezident Donald Trump a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching v Pekingu (2017)

Americký prezident Donald Trump a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching v Pekingu (2017) Zdroj: Reuters

Velká krize po pádu Lehman Brothers přinesla řadu adrenalinových situací. Ovšem také jednu pozitivní věc – když šlo do tuhého, dokázali světoví lídři spolupracovat a bránit fungování finančního systému i globálního obchodu. Dnes jako by se svět začínal točit opačným směrem.

V centru pozornosti politiků i voličů jsou menší či větší nespravedlnosti spojené s globálním fungováním trhů. A obchodní válka mezi USA a Čínou je jedním ze symptomů této startující „deglobalizace“.

Oslabením jüanu na nejslabší úrovně za deset let se spor mezi největšími světovými ekonomikami přesunul do nové fáze – kromě cel se bojuje i měnovým kurzem. Kdo ve sporu tahá za delší konec, není jednoduché říci.

Čína má i bez Trumpa problémy s příliš velkou závislostí na investicích, s předluženými podniky a slabým finančním systémem. Obchodní války do těchto ran přisypávají sůl.

Americká ekonomika je ve výrazně lepší kondici. Její závislost na obchodu s Čínou je nižší, takže schopnost Donalda Trumpa ublížit Číně vyššími cly je větší. Oslabení jüanu jako obranný protitah je navíc z čínského pohledu dvousečná zbraň. Na jedné straně může zlepšit konkurenceschopnost čínského zboží v zahraničí, ale současně zdraží Číňanům investice náročné na dovoz. Navíc padající jüan může podobně jako v roce 2015 přiživit odliv kapitálu z Číny a srazit dolů akciové trhy. Trump tedy může tvrdit, že má nad Pekingem navrch.

Jenže Čína může hodně zatopit americkým firmám podnikajícím na jejím trhu. Apple, Intel nebo Texas Instruments už mají z Číny více než čtvrtinu tržeb. Pokud by se jim tam dařilo hůře, půjdou jejich akcie dolů, což pocítí i americký spotřebitel. Jeho nálada hodně závisí na výkonu akciového trhu, kde má uloženou většinu úspor. Také jistě nebude nadšený z toho, že mu zdraží spousta spotřebního zboží z Číny. Na to sází Peking. Jeho vládci nemusejí nikomu pravidelně skládat účty. Američané se ovšem chystají příští rok k prezidentským volbám. A čínské vedení bude rádo pomáhat s kreslením obrazu Donalda Trumpa jako prezidenta, který nerozvážně rozjel obchodní válku. Tu, která běžným Američanům uškodila.

Karty jsou tedy rozdané zajímavě. Oba hráči si mohou myslet, že drží v ruce delší konec provazu. To je nebezpečná situace, která nahrává další eskalaci obchodního konfliktu. Navíc příkopy mezi USA a Čínou jsou už teď hluboké a divoká „deglobalizace“ s sebou nakonec může stahovat další hráče. Prozatím stačí letmý pohled do Japonska a Koreje.