Kauza těžby lithia na Cínovci nabobtnala do tragikomických rozměrů. Nejdříve ji Andrej Babiš využil před volbami jako klacek na ČSSD, jejíž ministr podepsal memorandum o těžbě a dalším využití lehkého kovu se společností EMH. Té patří i česká firma Geomet, která má práva na průzkum čtyř území na Cínovci a na dvou územích dostala i souhlas k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru. Jinými slovy – má přednostní právo na těchto územích těžit.
Teď se Babiš v lithiu plácá dál. Pozoruhodně si plete právní pojmy. Jedním dechem tvrdí, že memorandum je nulitní neboli hledí se na něj, jako by od začátku neexistovalo. Vzápětí dodá, že je neplatné. A nakonec vyzve ministra průmyslu, aby s Australany vyjednal právní nezávaznost dokumentu. Tudíž uznává, že memorandum existuje a bude existovat dál. Tak si vyberte.
Babiš tvrdí, že mu na memorandu vadí odkaz na dohodu o ochraně investic s Austrálií. Ta chrání investice firem zřízených podle australského práva. Zároveň premiér trvá na tom, že EMH není australská firma, protože sídlí na Britských Panenských ostrovech. V Babišově logice by se tedy na EMH neměla dohoda s Austrálií vztahovat.
Premiér dosud nedokázal odpovědět ani na otázku, jak chce cínovecké ložisko lithia ovládnout tak, aby ho vytěžil stát. Analýzy, které si nechala zpracovat ještě předchozí vláda, uvádějí, že vykoupit Geomet od EMH by stát přišlo na několik miliard korun. Stát by se pak musel na vlastní riziko a náklady poprat s tím, že pořád není hotová ekonomicky smysluplná metoda na získání lithia z cínovecké rudy. A do těžby by musel investovat další miliardy. A to tak, aby se nedostal do křížku s evropskými pravidly pro poskytování státní finanční pomoci.
A těžit by se mělo začít krátce po roce 2020, aby se Česko stihlo svézt na vlně rostoucího zájmu o lithium do baterií pro elektromobily. Tou dobou bude stát řešit, kde sehnat stovky miliard na novou jadernou elektrárnu v Dukovanech. Kauza lithium ale především ukazuje, že český stát neumí nakládat s nerostným bohatstvím. Už těžbu hnědého uhlí chtěl svázat podmínkou, aby se prioritně pálilo v teplárnách.
Žádná vláda však patřičnou novelu horního zákona nepředložila. Když se ministerstvo životního prostředí pokusilo tuto podmínku vnutit Vršanské uhelné, neuspělo. Český báňský úřad tvrdil, že podle zákona do těžebního povolení takovou podmínku dát nemůže.
A to je jen prkotina proti tomu, kdyby stát chtěl povolovat těžbu lithia a dalších strategických surovin, jen pokud se budou zpracová- vat na českém území. Navíc průzkum ložisek má být ve státních rukách. V zahraničí je běžné, že do těžby investují soukromé firmy, které mají potřebné know-how. Není důvod, aby se za těchto podmínek o Česko vůbec zajímaly. Zase tak významným zdrojem surovin nejsme. A Babišovy lithiové tanečky jsou celkem silným vzkazem, aby se investoři Česku obloukem vyhnuli.
