Je hotovo, vláda rozhodla, jak naloží s rozpočtovým přebytkem z loňského roku. Ve více než měsíční přetahované mezi členy kabinetu zvítězil ministr financí Andrej Babiš, který za pomoci lidovců nakonec přetlačil socialisty. Jeho úřad tedy nebude nucen emitovat nové státní dluhopisy. To by musel udělat, pokud by vláda rozhodla, že suma dvaašedesáti miliard (právě tolik loni v eráru zbylo) se nyní má reálně využít.
Lidovci, kteří původně chtěli, aby se peníze daly na nové investice, obrátili. Jak říkají, přesvědčil je Babišův argument, že přebytek vlastně beztak neexistuje. Malou úlitbou za svou názorovou pružnost ale nepohrdli. Jde zhruba o deset miliard korun, které by se měly ještě letos vyčlenit na opravy škol a nemocnic. Tolik k průběhu pondělního jednání vlády.
Jenže státní závěrečný účet za rok 2016 neschvaluje kabinet, nýbrž sněmovna. Ta má konečné slovo, jen dolní komora parlamentu může rozhodnout, zda se přebytek, případně jeho část použije k financování výdajů státu v běžném rozpočtovém roce, tedy letos. Vládní návrh, zadní vrátka, která Sobotkův kabinet otevřel, poslanecký apetit utrácet jistě povzbudí. Ve sněmovně nejspíš vypukne pěkná mela. A ta zdaleka nemusí skončit u deseti miliard. Ale nepředbíhejme, třeba budou vládní poslanci ukáznění.
Potíže s kulatou sumou ovšem nastanou i v případě, že se poslanci ovládnou. Víceméně správně je předvídá správce státní pokladny, a tak si vydupal, že peníze z přebytku loňského rozpočtu bude možné dát na investice až na základě analýzy výdajů jednotlivých ministerstev.
Důvod je zřejmý – skutečně existují dodatečné projekty, které jsou tak důležité a tak kvalitně připravené, že stojí za zvýšení státního dluhu? Takže znovu. Placení dodatečných projektů znamená navýšení letošních výdajů státu a každý nový výdaj bude muset být hrazen dluhem. Vicepremiér také tvrdí, že ministerstva, která budou investovat do dodatečných projektů, by měla prokázat čerpání peněz do poloviny letošního září. Jinak jim ministerstvo financí sníží rozpočtové výdaje na příští rok. Na to se dá říct jediné: Zlatý voči.
A když už jsme u státního rozpočtu a investování. V letošním prvním čtvrtletí jsou investice oproti loňskému roku téměř o sedmdesát procent nižší. Ve výdajích státu jasně dominují neinvestiční, tedy provozní náklady. Peníze putují k příspěvkovým a neziskovým organizacím a dotují podniky.
Dohromady je na provozní dotace pro neziskový sektor vyčleněno skoro čtrnáct a pro firmy sedmačtyřicet miliard korun. Zmíněných deset miliard, o které se hrdlili vládní politici, z tohoto pohledu vypadá jako prkotina. Nebo také jako konečně nějaká užitečná věc.
Investovat by se přece mělo do dlouhodobého majetku. Přesto se nelze ubránit podezření, že z toho nakonec stejně budou předvolební dárky pro vyvolené. Kvůli kterým, a to neuškodí znovu zopakovat, se bude muset stát dále zadlužit
