Myslíme to dobře, ale nejspíš to dopadne jako vždycky. Ministryně práce a sociálních věcí by ráda letos v prosinci představila penzijní reformu. Něco málo prozradila dopředu. Jádrem změny by mělo být zavedení „nultého“ důchodového pilíře, státem zaručené minimální penze stejné pro všechny důchodce. Financován by mohl být přímo z rozpočtu, nejspíš z firemních daní. Nynější průběžný systém sycený odvody na sociální pojištění by se stal druhým pilířem a částka z něj vyplácená by se řídila zásluhovostí. Tedy tím, kolik kdo do systému odvedl.
Zní to vlastně celkem dobře. Leč ďábel se, jak známo, skrývá v detailu. V případě nastíněného plánu dokonce ve dvou. Prvním „detailem“ je výše státem garantovaného důchodu. Šéfka rezortu práce zatím nechce uvádět žádná čísla. Tak jen pro názornost – nyní se ty úplně nejnižší české důchody pohybují kolem čtyř tisíc korun. Lze si představit, že minimální penze by mohla být tak o dvě, nejvýš o čtyři tisícovky vyšší. Ale i kdybychom kalkulovali jen s těmi čtyřmi tisíci, byla by to pro stát pěkná pálka: při stávajícím počtu důchodců by to dělalo přes dvě stě miliard korun. Pokud ovšem mluvíme o budoucnosti, nesmíme zapomenout, že armádu penzistů postupně rozšíří Husákovy děti.
A jsme u toho, kde na to erár vezme. Ze zdanění podniků, míní Maláčová. Neříká to naplno, ale je jasné, že ČSSD se nevzdává svého snu o sektorových daních. Nabízejí se jistě i další možnosti. Třeba Piráti by byli ochotní se bavit o uvalení daně na těžbu nerostných surovin. Jenže už v minulosti se ukázalo, že podobné debaty neberou konce. Navíc struktura hospodářství se bude podstatně měnit a s novými ekonomikami, třeba tou sdílenou, si stát moc poradit neumí. Nakonec Česko není jediné – viz debatu EU o digitální dani.
Je téměř jisté, že se představa garantovaného důchodu pohybuje maximálně kolem hranice chudoby. A představa, jak takové penze financovat, chybí. Ministryně práce mlží, i když mluví o principu zásluhovosti, na němž by měl stát budoucí průběžný pilíř. Ale už od ní zaznělo, že v tuzemsku jsou málo zdaněné vysoké výdělky. Kam míří s plánem, kterému opět začala říkat penzijní reforma, není těžké odhadnout.
K ještě většímu rovnostářství, než jaké panuje dnes. Na konci padesátých let tohoto století bude podle Národní rozpočtové rady chybět v důchodovém systému v dnešních cenách přes dvě stě miliard korun. Bez reformy se Česko neobejde. Nynější čtyřicátníci se nemají nač těšit. Politici, kteří rozhodují, velkou kreativitou neoplývají.
