Komentář Jany Havligerové: Marná reformní snaha

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) při rozhovoru pro Blesk.
3
Fotogalerie

Přesně v době, kdy tuzemská politická scéna vře hádkami o to, jak hodně se (ne)mají snižovat daně, přichází do Česka třaskavá zpráva z Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj: aby se důchod platil z daní, je nutné do několika let provést daňovou reformu.

Jinak se penze sníží. Razantní snížení daňového břemene tím patrně myšleno není. Že není dobrý nápad hradit část penzí právě z daní, si nemyslí pouze OECD, potřeby nezbytné reformy si je vědomo i ministerstvo práce a sociálních věcí, které změnu penzijního systému připravuje. Podle šéfky rezortu Jany Maláčové jsou práce dokonce už tak daleko, že návrh „reformního“ zákona zveřejní a zároveň vyšle paragrafované znění do mezirezortního připomínkového řízení během tohoto měsíce.

Opakování nikdy neškodí, tak si připomeňme, že penzijní soustava v nynější podobě je kvůli stárnutí populace neudržitelná a propadne se do deficitů. Dosahovat by mohly několika procent hrubého domácího produktu, tedy stovek miliard korun. Už nyní státní pokladna vyplácí na důchody zhruba třicet procent všech výdajů. Podstatou změny by mělo být rozdělení nynějšího veřejného systému na dva pilíře. Z nultého by se vyplácel základní solidární důchod placený z daní, z prvního pilíře pak zásluhová část dál hrazená z odvodů. Zabývat se detaily nemá smysl, důležité je sdělení, že nejpozději do pěti let by bylo potřeba měnit i daňové zákony.

Maláčová počítá s tím, že poté co návrh zákona zveřejní, začnou o něm debatovat vládní i opoziční poslanci. Tak určitě. Možná se dokonce dá říci, jak případná diskuze skončí. Mysleli jsme to dobře a dopadlo to jako vždycky. Horší moment než závěr letošního roku plný politických turbulencí si šéfka sociálního rezortu pro diskurz o penzijní reformě vybrat nemohla.

Proti reformě bude hrát i pandemická situace, i když například předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody Nerudová tvrdí opak. Podle ní má Česko právě teď, kvůli covidové nákaze, jedinečnou příležitost zahrnout transformační náklady do plánu obnovy, který je určen na to, aby pomohl financovat velké reformy. Takové výzvě politici docela jistě neodolají.

Skutečně velké reformy by měly mít téměř věkovitou trvanlivost. Proto se na nich musí shodnout politická reprezentace napříč stranami. Právě proto se s nimi začíná na začátku, nikoli na konci volebního období. Navíc v době, kdy ani reformátorům z komise není jasné, z čeho by se zásadní změna penzijního systému platila. V čase, kdy není ani přibližně jasné, jaký objem peněz stát od poplatníků vybere, a dokonce ani to, kdo a kolik let bude podstatnou část daní platit.

Současný pohled na daňovou vřavu je dobrou ukázkou, jak by mohla vypadat bitva o vhodný daňový mix nutný pro zaplacení i velmi krotké reformy penzí. Neblahou zkušenost má Česko i s životností důchodové přeměny prosazené na sílu. I když že by se taková možnost zopakovala, s vysokou pravděpodobností nehrozí. Hnutí ANO, které ve vládě dominuje, má k penzijní změně dlouhodobě vlažný postoj a ve volebním roce nebude chtít voliče reformou znepokojovat. Ve vlastní straně nejspíš Maláčová příliš podporovatelů také nenajde. Sociální demokraté běží o život a překonávat přitom vysoké překážky se jim také chtít nebude.