Jana Brodani: Lidé rezignovali na důchodovou reformu

Jana Brodani, šéfka Asociace pro kapitálový trh České republiky

Jana Brodani, šéfka Asociace pro kapitálový trh České republiky Zdroj: E15 Michael Tomeš

Jana Brodani, šéfka Asociace pro kapitálový trh České republiky
Jana Brodani, šéfka Asociace pro kapitálový trh České republiky
Jana Brodani, šéfka Asociace pro kapitálový trh České republiky
Jana Brodani, šéfka Asociace pro kapitálový trh České republiky
Jana Brodani, šéfka Asociace pro kapitálový trh České republiky
10
Fotogalerie

Penzijní reforma v Česku se stala takřka legendou. Nynější třicátníci a čtyřicátníci se proto zařizují po svém a střádají si na stáří na vlastní pěst. Stát neschopný koncepčního kroku přichystal budoucím důchodcům alespoň malou úlitbu, takzvaný účet dlouhodobých investic, který má zajištění na stáří svépomocí alespoň trochu ulehčit. „Motivem pro jeho zavedení je mimo jiné snaha naučit lidi, aby byli schopni se postarat sami o sebe a aby rostla obec těch lidí, o které se nebude muset stát bezpodmínečně postarat,“ říká šéfka Asociace pro kapitálový trh České republiky Jana Brodani.

Čekání na důchodovou reformu je v Česku tématem hodným absurdního dramatu. Mezitím separátně vzniká takzvaný účet dlouhodobých investic. Je důkazem toho, že s reformou už nikdo nepočítá?

Účet je jen doplněním něčeho, co tu už je. Kdyby investoři měli čekat na penzijní reformu, tak si zřejmě ještě hodně dlouho počkají. Doplnění daňově odečitatelných položek, což je podstata účtu, je potvrzením státu, že uznává, že chce lidi podpořit v jejich snahách spořit si v zásadě po vlastní ose.

Teď můžete mít penzijní fond nebo životní pojištění. Přes pojištění si spořit na stáří není ideální a je otázkou, zda jeho podpora vůbec zůstane. Penzijní reforma má být druhým pilířem, a že bohužel nebude v dohledné době, prostě víme. Účet dlouhodobých investic do ní naopak bez problémů zapadne, až jednoho dne přijde.

 Bude tu dostatečná skupina lidí, pro niž bude účet dávat vedle současných forem spoření na penzi smysl?

Důležité je, že v extrému, pokud tu nebude nikdo, kdo by o něj měl zájem, to vůbec nevadí. Protože to nebude stát nikoho včetně státu ani korunu. Je to pro lidi, kteří hledají nové možnosti za situace nízkých úroků na účtech. Vidí obrovskou inflaci, především pokud jde o ceny nemovitostí, vidí diskuzi o penzijní reformě a vidí, že zatím nejsou reálné. A takovýchto lidí je poslední dobou značné množství.

Je to tedy takový malý supl penzijní reformy?

Ne, nejde o jakousi malou penzijní reformu, jen se k penzijním fondům přidá dalších několik možností, které už byly i dříve, ale teď budou podpořeny státem. Je to i proto, že žádná diskuze o penzijní reformě nemá smysl, pokud se neřekne, kde se na to vezmou peníze.

Pořád se řeší, jak by měla reforma vypadat, ale nemluví se o jejím financování. A lidé, dnešní třicátníci, čtyřicátníci, to cítí a zařizují se podle toho. Motivem pro zavedení účtu dlouhodobých investic je i snaha naučit lidi, aby byli schopni se postarat sami o sebe a aby rostla obec těch lidí, o které se nebude muset stát bezpodmínečně postarat.

Peru se pořád s tím názvem. Učet dlouhodobých investic působí jaksi virtuálně, až neuchopitelně.

Dlouho jsme to nazývali „individuální penzijní účet“, ohledně názvu se ostatně vedla velmi dlouhá diskuze, zda to má být účet, aby to neevokovalo bankovní účet a tak. Má to nakonec produktový název, ačkoli jde jen o evidenci. Produktový proto, aby mohl být striktně regulován, ať už z pohledu nakupovaných instrumentů, nebo správců účtu.

 Spoření na penzi je poměrně konzervativní disciplína, která od klientů nikdy nežádala tak sofistikovaný přístup. Nebude úskalí novinky právě zde?

Lidé mají možná raději věci, které jsou přesně nalinkované, možná by mělo nejlepší výsledky, kdyby se k penzijním fondům přidalo pravidlo, že do určité sumy můžete mít účet, fond, akcie nebo dluhopisy. Ale tím, že to je právě virtuálnější produkt, tak dává kupříkladu možnost libovolně přeskupovat aktiva dle chuti investora. Když už třeba akcie dál nechcete v portfoliu mít nebo tam chcete mít třeba jenom Teslu. V tom jsme čerpali ze zahraničních zkušeností. Jde o to, aby člověk nemusel jeden fond nebo akcie držet až do důchodu.

Říkáte, že nepůjde o produkt, ale pouhou evidenci. Znamená to tedy, že budu své peníze spravovat stejně dosud, kupříkladu investovat do akcií s tím, že část bude v režimu úspor na důchod? Nebude to nepřehledné?

Správci s tím budou mít asi trochu více práce, protože budou muset vést evidenci a vystavovat k tomu nějaký penzijní papír. Takhle to ale asi nejspíše fungovat nebude.

Krajní poloha bude portfoliová, kdy se třeba banka zeptá, zda si klient chce nechat posílat každý měsíc dva nebo tři tisíce, a banka nebo obchodník mu je bude sama spravovat. Nejpravděpodobnější je ale varianta, že klient přijde na přepážku a řekne, že se chce zajistit na stáří. Jako první mu banka nabídne nějaký penzijní fond. Pokud klientovi zbývá ještě nějaká částka navíc, tak mu nabídne účet dlouhodobých investic, a s tím pak i relativně širokou škálu investičních nástrojů.

 Zatímco náklady fungování penzijních fondů se rozlijí mezi velké množství klientů, tady mohou být správci relativně drazí. Zbyde klientům po odečtení poplatků vlastně ještě něco?

Bude velmi záležet, kolik bude správců. Důležité bude, aby to byly důvěryhodné instituce. Čím více těchto produktů bude, tím více si budou konkurovat. Regulace poplatků se ještě nějakou formou řeší, návrh se bude ostatně ještě ve sněmovně měnit. Možná bude existovat nějaká sleva na poplatcích, ale nikdo to teď neumí říci. Je problém říci, že to bude zadarmo, protože tím pádem by jakýkoliv produkt, který by byl součástí spoření, musel být zadarmo.

Pokud ale jednu akcii budu kupovat v klasickém režimu, abych ji mohl kdykoli prodat, a nemusel ji držet do 60 let, a druhou jako formu spoření na důchod, dokážu si představit, že správci budou žehrat na administrativní náročnost.

Evidence by měla být na peníze, nikoli na akcie. To znamená, že třeba investujete 100 tisíc, 48 z toho zaevidujete na penzijní účet. Složitější to začne být právě v situaci, pokud si peníze budou lidé chtít vybrat před dosažením 60 let, nebo po kratší době než po pěti letech. Protože pak bude potřeba dodanit výnosy. Ale celé je to legislativně nastaveno tak, aby člověk nebyl k výběru motivován. Proto je to podporováno v rámci produktů zajištění na stáří.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!