Přední činitelé Senátu léta hovořili o horní parlamentní komoře (s trochou nadsázky) jako o sboru 81 Mirků Dušínů. Na rovinu: bejvávalo. Jednání Senátu bylo méně vyhrocené než ve sněmovně v dobách, kdy výraznou převahu drželi modří a posléze oranžoví. Po podzimních volbách je ale všechno jinak. Svaly si poměřují tři rovnocenní soupeři.
Zrovna dnes se setkají zástupci senátních klubů ODS a STAN k diskuzi o budoucím předsedovi horní komory. Obě frakce jsou stejně silné, obě chtějí předsedu ze svých řad. Starostové už odkládají rukavičky. Šéf hnutí Gazdík tvrdí, že ODS a její klub v zájmu vítězství pokoutně nabízejí posty senátorům za ČSSD a ANO. Důkazy nepředkládá a napadení samozřejmě oponují, že jednání vedou korektně.
Ponechme oběma stranám jejich tvrzení a podívejme se, oč se bojuje. Bude to poněkud suchopárný výklad, ale občas je potřeba. Předseda Senátu je formálně druhým nejvyšším ústavním činitelem v zemi. Ovšem bez větších pravomocí, ledaže by se uvolnil úřad prezidenta v době, kdy je rozpuštěna Poslanecká sněmovna. Pak ústava šéfovi Senátu svěřuje výkon příslušných funkcí prezidenta původně svěřených předsedovi sněmovny. To je dost nejistá příležitost, ústavodárce v tomto případě myslel za tři rohy.
Jinak je hlava horní komory, bez urážky, spíše ceremoniář. Svolává, zahajuje a ukončuje schůzi Senátu a stanovuje pořadí, v němž jej budou místopředsedové zastupovat během funkčního období. V době přerušení zasedání svolává komoru ke schůzi před stanoveným termínem, přerušuje schůzi při nepořádku nebo v případě, kdy komora není schopna se usnášet, a tak dál. Zviditelnit se může, když vyhlašuje volby prezidenta republiky, do jeho rukou také nově zvolený prezident skládá přísahu a do jeho rukou se může vzdát svého úřadu.
A abychom nezapomněli – předseda Senátu má jeden ze sedmi klíčů od Korunní komory ve svatovítské katedrále, kde jsou uloženy české korunovační klenoty. To je tak vše. Boj politických stran o tuto funkci tak veřejnost nejspíš utvrdí v tom, že politikům jde jen o koryta.
Šéf STAN tvrdí, že o hlavě Senátu se bez dohody může rozhodnout v „divokém rozstřelu“. Budoucí šéf komory musí prý být tvrdým oponentem prezidenta Zemana, a proto Starostové odmítají kandidáta ODS Jaroslava Kuberu.
Tak aby bylo jasno. Hlava horní komory nemá žádnou pravomoc, díky níž by mohla korigovat politiku hlavy státu. Může leda veřejně protestovat. Senát zkrátka není Poslanecká sněmovna. Kontrola moci výkonné, a její součástí je i prezident, náleží dle ústavy jedině sněmovně. Přímá volba hlavy státu přitom oslabila i její „moc“. Senát je strážce ústavy, bez jeho souhlasu není možné změnit základní zákon země. Bez jeho souhlasu se také neobejde například zákon o obecném referendu. Senátoři mají významnou roli a v jejich čele by měla být osobnost schopná reprezentovat komoru a do jisté míry i ústavnost republiky. Vzešlá když už z boje, tak alespoň důstojného.
