Komentář Jany Havligerové: Za pět minut dvanáct

Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD)

Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) Zdroj: ČTK/Vostárek Josef

Počet nakažených koronavirem stoupá, a s nepříznivou statistikou roste i nervozita politiků. Nejde jen o lidské životy. Tak krutě se ani nákaza nevyvíjí. Ale jde také o prestiž a o volební preference.

Valem se blíží krajské a senátní volby. Hlasování, v němž reálně hrozí, že by o volební právo mohly přijít tisíce lidí. Zákon mluví jasně: Pokud je někdo v karanténě, tedy má z důvodu nákazy krajskou hygienickou stanicí karanténu nařízenou, je to překážka výkonu volebního práva. Osoba, která bude v termínu konání voleb v izolaci, prostě volit nemůže, a to ani do přenosné urny. Malér je na světě, lidé s nakažlivým onemocněním mají smůlu.

Norma se psala v klidných časech, kdy na epidemii celosvětového rozměru nikdo nepomyslel. Její tvůrci počítali s jednotlivci, nikoliv s tím, že by snad mohly být v karanténě třeba celé obce. Což je srozumitelné. Méně pochopitelné už je, že o tom, jak postupovat v podobné situaci, nepřemýšleli současní vládní politici či jim podřízení úředníci ani nyní.

O tom, že na podzim může přijít druhá, možná stejně silná vlna COVID-19, se přitom debatuje už od jara. Teď, když je za pět minut dvanáct, vládní činitelé horečně přemýšlejí, jak tenhle problém zasypat. Pohřbít se ho snaží výmluvami.

Hlavní vytáčka pochází od šéfa rezortu vnitra. Hamáček rezolutně říká, že je povinen respektovat zákony. Takže jediné, co může udělat, je učinit pokus o takový výklad stávajících předpisů, který by znamenal co nejmenší omezení. A možná, ale jenom možná, zkusit najít řešení, jak zákon změnit.

Variantu korespondenčního hlasování na území Česka, která se nabízí, přitom má Babišův kabinet v programovém prohlášení. O této alternativě prý ministr vnitra už dávno před koronavirovou krizí diskutoval s politickými partajemi a většina z nich ji zamítla. Takže ve sněmovně sice leží novela volebního zákonodárství, ale opět to není verze do nepohody.

Otázka je, jak to s diskuzemi vůbec bylo. Například opozice by pro korespondenční volbu ruku zvedla a byla by i pro urychlené projednání takové změny zákona. Černý Petr zůstává v rukou vlády.

Opozice si zatím na Hamáčkovi vynutila svolání pracovní skupiny, jež má vymyslet podmínky, aby v podzimních volbách k urnám mohli pokud možno všichni. Dnes by měl ministr na stejné téma jednat se zástupci parlamentních stran. Tak snad se k rozumnému řešení v rozumné době doberou.

O možnost korespondenční volby se politici přou od roku 2004, největší nechuť k ní v posledních debatách čišela z řad anoistů, komunistů a sociálních demokratů.

S podobným problémem se přitom potýkaly i jiné evropské státy. Většinou volby nebo konání referend kvůli nákaze úplně odsunuly nebo se konaly v náhradních termínech. Nakonec, měnil se i termín doplňovací senátní volby v Teplicích.

Momentální koronavirová situace v Česku ale není alarmující a snad nebude ani v říjnu. Podle aktuálních čísel by nemohly volit zhruba čtyři tisícovky lidí. Rušit kvůli tomu krajské a senátní volby by bylo absurdní. Bude to znít kacířsky, ale o ty také tak docela nejde.

Politici by měli jednat především s ohledem na to, že za rok se mají konat parlamentní volby. Všichni sice doufáme, že napřesrok, ať už díky spolehlivé vakcíně, nebo účinným lékům, bude možné epidemii udolat. Zaručit to ale nedokáže nikdo. S právem volit nelze hazardovat.