Když sociální demokraté před volbami roku 2017 slibovali, že průměrná mzda do pěti let poskočí na 40 tisíc korun, mohlo se to zdát jako… planý předvolební slib. Vždyť průměrná mzda tehdy ještě nedosahovala ani třiceti tisíc korun. Po včerejšku je to jinak.
Průměrná mzda se totiž loni ve čtvrtém čtvrtletí prvně v historii Česka k úrovni 40 tisíc korun přiblížila. Činila 38 525 korun. Samozřejmě, poslední čtvrtletí bývá každoročně mzdově nejštědřejší. V následujících čtvrtletích bude průměrná mzda nižší. ČSSD má ovšem na naplnění slibu ještě i příští rok. Při opodstatněném předpokladu letošního růstu nominální průměrné mzdy o čtyři procenta by „kvóta“ 40 tisíc padla ještě letos v posledním čtvrtletí.
Šance na naplnění sociálnědemokratického slibu se zvýšila právě loni v posledním čtvrtletí, kdy průměrná reálná mzda meziročně poskočila o 3,8 procenta. Přitom třeba Česká národní banka počítala s tím, že reálné mzdy se v průměru dokonce propadnou. Růst průměrné mzdy místo toho přesně odpovídal jejímu průměrnému ročnímu nárůstu v letech prosperity 2014 až 2019.
Nečekaně příznivý výsledek ale plyne z už méně příznivých příčin. A sice zaprvé z té, že řada pracovních míst se v zombie podobě udržovala uměle za cenu rostoucího dluhu nás všech. A zadruhé že pokud i přesto přece jenom k propouštění došlo, týkalo se spíše nízkopříjmových skupin zaměstnanců, případně žen. Vzhledem k tomu, že ženy jsou obecně placeny hůře než muži, jejich výraznější propouštění stejně jako propouštění nízkopříjmových průměrnou mzdu statisticky navýšilo.
Z veřejné kasy šlo – například skrze programy Antivirus – více nejen na umělé udržování pracovních míst rázu zombie, ale také na covidové odměny zdravotníkům či na navýšení platů ve školství. Zdravotníci a sociální pečovatelé jsou tak platovými šampiony loňského roku. Výdělek jim po očištění o inflaci narostl o 10,6 procenta, ve čtvrtém čtvrtletí o takřka 31 procent, samozřejmě hlavně díky zmíněným odměnám. Vláda loni mezi zdravotníky na odměnách rozdělila 11,5 miliardy korun; zdravotníci v nemocnicích se dočkali bonusu 75 tisíc korun hrubého.
Mzdy loni citelně rostly ovšem nejen ve veřejné sféře, ale i v tržních sektorech. A to nikoli jen v IT, leč též v průmyslu i ve stavebnictví, kde přitom klesala zaměstnanost. Její pokles však nebyl natolik výrazný, aby tlak na růst mezd zmírnil. Důsledkem propouštění pracovníků spíše s nižším příjmem je i to, že růst mediánové mzdy (o 5,4 procenta) ve čtvrtém čtvrtletí poměrně výrazně zaostal za růstem mzdy průměrné (o 6,5 procenta) o více než jeden procentní bod, což je nejvíce od posledního čtvrtletí roku 2012.
Průměrná mzda je vychýlena mzdami vysoce nadstandardně placených profesí a pozic, takže její svižnější vzestup v porovnání se mzdou mediánovou svědčí o tom, že krize opravdu postihuje spíše nízkopříjmové, případně ženy.
Letos průměrná mzda reálně poroste v loňském rozsahu, tedy tempem přes jedno procento. Velké sousto si totiž ukousne inflace. Její jádrovou složku z podstatné míry pohání právě mzdový růst. Je-li ten svižný, jak je, znamená to další proinflační tlak pro letošní rok. Jádrová inflace přitom stále roste tempem vysoko nad třemi procenty, takřka nejrychleji od roku 2007. Včerejší data k průměrné mzdě tak zvyšují pravděpodobnost, že ČNB zvýší svoji základní úrokovou sazbu už letos, aby tak inflační tlaky mírnila.
Autor je člen NERV.
