Komentář Martina Čabana: Babiš ve vlastních kleštích

Premiér Andrej Babiš

Premiér Andrej Babiš Zdroj: Reuters

Premiér Andrej Babiš přijíždí na summit v Bruselu (29. května 2019)
Andrej Babiš
3
Fotogalerie

Návrh předběžné auditorské zprávy z Bruselu nevyvolal paniku jen ve Strakově akademii, ale i v Pyšelské ulici na pražském Chodově. V centrále Agrofertu se sice tváří, že „jde o věc mezi Evropskou komisí a Českou republikou“, ale dobře vědí, že jde i o ně.

V zemědělské nebo potravinářské branži nemusejí reputační rizika dělat Agrofertu vzhledem k jeho postavení těžkou hlavu. Ve vztahu k bankám ale ano. Koncern dluží nějakých 35 miliard korun. Nic nezdravého, pro představu je to zhruba polovina vlastního kapitálu nebo něco přes pětinu tržeb za rok 2017. Pokud by došlo na krizový scénář, bude stát po Agrofertu chtít 450 milionů korun neoprávněně vyplacených dotací, ale především už do firmy žádné další dotace nepřijdou.

Dvě miliardy, které Agrofert celkem na dotacích inkasoval v roce 2017, vypadají jako drobné v porovnání se 155miliardovými tržbami, ale na zisku ve výši 4,8 miliardy už se podílejí 40 procenty. Nedá se samozřejmě říct, že případná stoprocentní ztráta dotací by znamenala 40procentní propad zisku, ale šlo by o nepříjemnost, které si věřitelé všimnou.

V únoru roku 2017 zaparkoval Andrej Babiš Agrofert do dvou svěřenských fondů. Podle bruselských úředníků to ovšem bylo parkování velmi nedbalé. Přesněji řečeno v návrhu své zprávy tvrdí, že Babišův vliv na Agrofert a zájem na jeho úspěšném fungování se prakticky nezmenšily.

Připomeňme, že v čelech dvou svěřenských fondů sedí jednak šéf představenstva Agrofertu Zbyněk Průša a jednak šéf právní divize a Babišův dvorní advokát Alexej Bílek. Každý fond má tříčlennou radu protektorů. V obou sedí Babišova manželka Monika a další právník Agrofertu Václav Knotek. Pánové Průša a Bílek doplňují radu protektorů vždy v tom fondu, který nesprávcují. Je třeba dát auditorům za pravdu, že fondy bezprostředně řízené Babišovými nejvěrnějšími a nejbližšími úplně nenaplňují představu „blind trustu“. Pro srovnání – když se od svých firem odlučoval Michael Bloomberg předtím, než se stal starostou New Yorku, vůbec neznal manažery nadace, která měla jeho majetek spravovat, a měl zakázáno je kontaktovat.

Babiš se ocitá v nepříjemné situaci – jeho politická kariéra ohrožuje jeho milovaný byznys a současně jeho milovaný byznys ohrožuje jeho politickou kariéru. Je to odvrácená strana stále stejného střetu zájmů, o němž se mluví a píše od roku 2013. Jedinou cestu z těchto kleští představuje velmi radikální rozhodnutí a příklon na jednu, nebo na druhou stranu. Jestli k němu Babiš sebere odvahu, uvidíme.