Komentář Martina Čabana: Demonstrovat za nic není málo

Demonstrace za svobodnou justici

Demonstrace za svobodnou justici Zdroj: Zbyněk Pecák

Demonstrace za svobodnou justici
Demonstrace za svobodnou justici
Demonstrace za svobodnou justici
Demonstrace za svobodnou justici
Demonstrace za svobodnou justici
13
Fotogalerie

Tisíce lidí na Staroměstském náměstí i na mnoha dalších místech v republice působí impozantně. To může vést na jedné straně k hysterickým reakcím jako v případě hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka a na straně druhé k přehnaným očekáváním zásadních změn. K náležitému zhodnocení jejich efektu je dobré se vyhnout oběma těmto krajnostem. Nejde ani o „poplivání vůle milionů voličů“, jak tvrdí Pražský hrad, ale ani o to „vzít si ten mandát zpět“, jak kvůli nespokojenosti se současným výkonem prezidentské a premiérské funkce vyzýval demonstranty šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka.

Jde spíše o pozoruhodný a nepřehlédnutelný společensko-politický pohyb vyvolaný prazvláštním střídáním na ministerstvu spravedlnosti pouhý den poté, co rozhodnutí o dalším osudu trestní kauzy českého premiéra přešlo plně pod křídla státních zástupců. Může být, že jde jen o hloupou shodu náhod a že se to prostě takhle sešlo, jak tvrdí Andrej Babiš. Ale existují i docela dobré důvody si myslet, že to tak být nemusí. A demonstrace na náměstích jsou zřetelným vyjádřením toho, že pokud by se ukázalo, že platí druhá varianta, setkaly by se kroky vlády či nové ministryně i s jiným protitlakem než jen tím standardním parlamentním. Nezní to jako moc, vezmeme-li do úvahy, že kvůli tomu moknou na náměstích tisíce aktivních lidí, ale není to vůbec málo.

Od demonstrantů nelze požadovat, aby formulovali zcela konkrétní politická stanoviska nebo nedej pánbůh zformovali nějaký bytelnější politický subjekt. To by kromě jiného nutně vedlo k rozmělnění poselství a nejspíš i k postupnému rozkladu celého hnutí. Historie politické strany Cesta změny, kterou si dnes zcela právem už vůbec nikdo nepamatuje, nechť je organizátorům demonstrací mementem.

Síla ulice jako potenciální protitlak vůči případným příliš odvážným výpadům do struktur české spravedlnosti míří především k zachování statu quo. A jakkoli je to smutné konstatování, status quo je v tuto chvíli nejlepší výsledek, který lze ve prospěch české justice uhrát. Ačkoli by potřebovala různé změny včetně reformy státních zastupitelství, vzhledem ke kolosálnímu střetu zájmů trestně stíhaného předsedy vlády bude nejlepší, když Marie Benešová neudělá vůbec nic. To demonstrace rozhodně nemohou zaručit, ale mohou tomu pomoci. Pak nejsou a nebudou marné.