Komentář Martina Čabana: Důchody na vratkých nohách

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) a předsedkyně Danuše Nerudová na jednání Komise pro spravedlivé důchody

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) a předsedkyně Danuše Nerudová na jednání Komise pro spravedlivé důchody Zdroj: Blesk:Czech News Center, a.s./Martin Sekanina

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) a předsedkyně Danuše Nerudová na jednání Komise pro spravedlivé důchody
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) a předsedkyně Danuše Nerudová na jednání Komise pro spravedlivé důchody
3
Fotogalerie

Myšlenka důchodové reformy je sama o sobě ušlechtilá, v aktuálním návrhu se ale skrývá politická bomba, která ho zabije.

Na návrzích, které společně přednesly ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a předsedkyně vládní penzijní komise Danuše Nerudová lze najít pár pozitiv. To obecnější spočívá v tom, že po nějakých pěti letech naprostého politického nezájmu se téma neudržitelného českého důchodového systému znovu dostává do centra veřejné debaty.

O něco hmatatelnější pozitivní přínos spočívá v důrazu, který komise i ministryně kladou na potřebu zpřehlednit dnešní důchodový systém tak, aby každý ekonomicky aktivní člověk měl v daný okamžik jasnější představu, jaký příjem na něj v penzi čeká. Lepší systém motivace k vlastní aktivitě a snaze nespoléhat se jen na státem vyplácený důchod prakticky neexistuje.

Při pohledu na bídu politické debaty o penzích v posledních letech lze za pozitivum označit už i samotný fakt, že vůbec někdo s nějakým návrhem reformy přišel, jakkoli je diskutabilní a vlastně slabý. Ostatně představa, že někdo náhle z kapsy vytáhne kompletní návrh hluboce promyšlené reformy, nad níž unisono zajásá celé politické spektrum, je naivní. Veřejná debata bude potřeba a Česko má opravdu nejvyšší čas si ji odbýt, nemá-li za pár let zažít šerednou penzijní kocovinu.

Nutno říci, že stávající návrh stojí na hodně vratkých nohách. Samotná myšlenka oddělit financování solidární složky důchodu (z daní) a složky zásluhové (ze sociálního pojistného) může pomoci zmíněné a kýžené přehlednosti systému. Nijak ovšem sama o sobě nepomáhá s řešením nejpalčivějšího problému českých penzí, totiž s dlouhodobou finanční neudržitelností. Jinými slovy samotné rozdělení dnešního prvního pilíře na budoucí nultý a první nepřináší důchodovému systému jako celku ani nové příjmy, ani snížení stávajících nákladů. Náklady se prostě jen rozloží mezi více rozpočtových kapitol.

To Maláčová s Nerudovou samozřejmě vědí, a proto rovnou říkají, že systém bude potřebovat nové příjmy. Odpovědnost za nalezení dodatečných příjmů obě dámy přehazují na dámu třetí, konkrétně na ministryni financí Alenu Schillerovou. A dodávají, že to samozřejmě nepůjde bez fundamentální změny daňového systému, což je takové hezké označení pro vyšší daně. A právě v této chvíli se představa penzijní reformy, pokud se vůbec nějaká na chvíli zhmotnila, opět rozplývá v mlze.

Maláčová i Nerudová si totiž „nové“ daně představují vystavěné na výrazně vyšší progresivitě, ostrém zdaňování vyšších příjmových skupin a velkých korporací. Taková představa se ale rozbije nejpozději na koaliční radě, protože hnutí ANO zakládá svou politickou image na ne zcela pravdivém, ale o to urputněji hlásaném heslu, že vláda Andreje Babiše nezvyšuje daně.

Z nápadu Jany Maláčové bude v koalici ještě dost zlé krve a také rámusu, v němž zase zanikne debata o tom, co potřebuje český důchodový systém. No a pak už budou skoro volby, takže se neudělá nic a po volbách s jiným složením vládních stran začneme zase pěkně od znova. Příliš pesimistický odhad? Kéž by byl.