Komentář Martina Čabana: Koláč mít i rozdat

Projev Andreje Babiše

Projev Andreje Babiše Zdroj: ČTK

Premiér Andrej Babiš
Premiér Andrej Babiš
Andrej Babiš
4
Fotogalerie

Řídit stát jako firmu? Zapomeňte. Ten kontrast nemůže být větší.

České firmy napříč sektory větří problémy, v nejlepším případě citelné zpomalení růstu ekonomiky. Zakázkové knihy se plní mnohem méně ochotně než v minulých letech. Firmy přemýšlejí o propouštění, první budou na řadě agenturní zaměstnanci. Mladoboleslavská Škodovka po pěti letech zažila pokles zisku. Chlad dýchá i ze suchých makroekonomických dat. Průmyslová výroba se propadla druhý měsíc v řadě, což se také pět let nestalo. Není to krize. Jsou to signály, že nejlépe už bylo. Firmy to cítí a podle možností se na to připravují.

Český stát naproti tomu, ač má před nosem úplně stejné signály a také jeho rozpočet se plní nejhůř za posledních několik let, přemýšlí, jestli příští rok rozhází hodně peněz, anebo ještě víc.

Jednání o státním rozpočtu na rok 2020, pravda, premiér a ministryně financí zahájili slovy o potřebě úspor. Jakmile ale ministři poslušně naklusali s plány na provozní úspory ve stovkách milionů korun, stalo se opět hlavním tématem štědré rozdělování desítek miliard.

„Dokud budu premiér, slevy budou,“ holedbá se Andrej Babiš s poukazem na slevy na jízdném, na nichž by se dalo tahem pera ušetřit šest miliard. Mezitím se pře s ministryní práce Janou Maláčovou, kdo první vyhlásil, že důchody příští rok stoupnou o 900 korun. Mimochodem – byl to premiér, shodou okolností v lednovém rozhovoru pro tento list.

A teď k tomu připočítejme neuvěřitelnou debatu o rodičovském příspěvku. Její prozatímní výsledek by na několik let rozdělil české děti na dvě kategorie – na šťastnější a bohatší, narozené po prvním lednu příštího roku, a méně šťastné narozené letos a v předchozích třech letech. Stojí za pozornost, že rozdíl ve výdajích na tuto podivnou sociálněinženýrskou variantu a výdajích na plošné zvýšení příspěvku všem rodičům činí osm miliard. Což je shodou okolností plus minus stejná částka, o kterou se zvýší výdaje státu kvůli zvýšení důchodů o devět stovek místo automatických sedmi.

Řeči o úsporách alespoň za 25 miliard, které by umožnily v brzdící ekonomice alespoň dodržet plánovaný rozpočtový deficit, jsou zatím zjevně zapomenuty. Až nebude zbytí, nejsnáze se budou hledat v investičních výdajích. Jistě, kabinet se dušuje, že investice jsou nedotknutelné. Jenže dosavadní fiskální strategie vlády ze všeho nejvíc připomíná to, co ekonomové označují za snahu koláč mít i sníst, přesněji řečeno mít i rozdat voličům. Což prostě nejde. A nakonec někoho napadne, že asfalt, beton a optické kabely, málo platné, nemají volební právo.