Komentář Martina Čabana: Požáry v rodinné politice

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD)

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) Zdroj: Michaela Szkanderová

Jana Maláčová
Jana Maláčová
Jana Maláčová
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD)
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD)
7
Fotogalerie

Do veřejné debaty se naplno vrátilo téma zálohovaného výživného. Tedy sociální dávky, již stát vyplácí lidem, kteří mají na výživné nárok, ale jejich partner svou povinnost neplní. Vymáhání dluhu na výživném pak přechází z opuštěného partnera na stát. V nějaké podobě toto opatření v dohledné době projde, protože je jednak přislíbeno v programu vlády a jednak je to oblíbené téma koaliční ČSSD. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová zařadila zálohované výživné i do koncepce státní rodinné politiky a nyní představila i konkrétní podobu zákona.

Situace mnoha samoživitelek, které jejich partner nechal na holičkách, je často skutečně zoufalá. Podle průzkumů patří společně s domácnostmi single seniorů mezi dvě skupiny nejvíce ohrožené chudobou. Pokud z nich stát sejme alespoň starost o část pravidelného příjmu a handrkování o dlužné částky, je to ušlechtilý záměr. Konzervativní argumenty, že stát fakticky podporuje lidi, kteří se do své situace dostali vlastní vinou, konkrétně špatnou volbou partnera, nechme protentokrát stranou. V návrhu se skrývají jiné problémy.

problémy. Především je velmi problematické jeho řazení k rodinné politice. Zálohované výživné je hašením požáru, přesněji řečeno řešením sociální události, která postihla odhadem 30 tisíc českých rodin. Nemá v sobě ani náznak řešení příčin požáru – od vysoké rozvodovosti přes uzavřenost pracovního trhu pro samoživitele a samoživitelky až po nedostupnost školek či jeslí. Právě systémová řešení těchto příčin jsou úkolem rodinné politiky. Zálohované výživné spadá čistě do politiky sociální.

To není jen slovíčkaření. Tuzemská rodinná politika je jako celek zoufalá, přestože Česko vydává na podporu rodin s dětmi 3,14 procenta HDP, zatímco v celé EU dosahuje tento ukazatel v průměru 2,76 procenta. Jak už před časem upozornili ekonomové z institutu CERGE, příliš mnoho těchto peněz míří právě do dávek a daňových úlev a příliš málo do podpory veřejných služeb a uplatnění rodičů na pracovním trhu.

Cílem rodinné politiky má být prostředí vlídné vůči rodinám a postupné zvýšení porodnosti. Studie CERGE přitom cituje zahraniční zkušenosti, podle nichž „dostupné veřejné služby, které péči o dítě usnadňují, se ukazují být až dvakrát efektivnější ve zvýšení porodnosti než jiný typ podpory rodin“.

V koncepci rodinné politiky, kterou se Maláčová chystá projednat s hnutím ANO, jsou i opatření, která tímto zdravým směrem míří. Neměla by se ztratit v hádkách o dávky, které s rodinnou politikou nemají nic společného.