Komentář Martina Čabana: Prezidentův nebezpečný koníček

Miloš Zeman

Miloš Zeman Zdroj: ČTK

Zde leží člověk, který každého blbce rozzuřil do nepříčetnosti. Epitafem, který si vymyslel k okrase svého budoucího náhrobku, se prezident Miloš Zeman pochlubil už po své letní dovolené roku 2015. A pak pro jistotu ještě jednou letos těsně před komunálními volbami, snad aby sám nezapomněl.

Jako epitaf břitkého kritika nebo buditelského básníka by to nebylo špatné. Jako odkaz nejvyššího ústavního činitele je to problematické. Že Zeman během let svého prezidentování naštval hodně lidí, je pravda. Jestliže tyto lidi sám považuje za blbce, pak koná v duchu svého odkazu. Potíž je ale v tom, že slovo hlavy státu má vždy nutně dalekosáhlejší dopad než rozezlení jednoho člověka, případně jedné skupiny lidí. Že si Zeman šíři dopadů svých vlastních slov neuvědomuje nebo jí nepřikládá žádnou váhu, se může hrubě vymstít. Nikoli jemu, ale státu.

Vulgární extempore na vlnách rozhlasu mířené mimo jiné na „solární barony“ či Zdeňka Bakalu určitě pohladilo po duši část Zemanových voličů. Prezident ale nikdy nemluví jen ke svým. Nebylo by nutné takové banality psát, pokud by neměly zcela konkrétní důsledky. V tomto případě Zeman tím, že potěšil své voliče, rovněž vydatně nabil zbraně právě svému uhelnému arcinepříteli Bakalovi.

Pokud by se chtěl uhlobaron s Českem soudit, nebude o jeho záležitostech rozhodovat soudce Lynč, kterého by Zeman jistě snadno dostal na svou stranu. Bude to nezávislá autorita mezinárodního práva. Té bude Bakala (tak jako solárníci) vyprávět o tom, jak těžké to mají poctiví nevinní kapitalisté v Česku, kde podnikají v souladu se všemi zákony. Po výronech osobní nenávisti, jimiž Zeman jako hlava státu Bakalu zahrnul a které kromě vulgarity zahrnovaly i flagrantní porušování presumpce neviny („Je třeba zavřít Zdeňka Bakalu“), by nebylo divné, kdyby se případní rozhodci nad investičním dravcem ustrnuli.

Stejně mělce rozvažuje prezident váhu svých slov i v dalších projevech. Když bez rozmyslu vypustí do éteru tezi, že 90 procent Romů v Česku nepracuje, část jeho elektorátu rovněž zavrní blahem – to oni přece říkají už dávno.

Že všechna dostupná data a odhady hovoří v souvislosti s romskou komunitou o nezaměstnanosti řádově nižší, zhruba kolem 25 až 40 procent? Že taková lehkovážná slova dál zahušťují protiromské společenské nálady, které se po vyčpění tématu uprchlické krize vracejí v plné síle? Zajímá něco z toho prezidenta republiky? Ne.

Kauza Peroutka donutila soud vymáhat po českém státu omluvu za prezidentovu lež. Vyzrazení tajných informací o výkupném za česká rukojmí držená v Pákistánu zacloumalo bezpečnostní situací mnoha Čechů v zahraničí. O žertech na téma likvidace novinářů je jednomu až stydno psát. Je smutné, že takový milovník slov, jako je Miloš Zeman, nechce nebo nedokáže dohlédnout jejich skutečnou sílu. Rozčilovat blbce je hezký koníček, ale ohrožovat kvůli koníčku zájmy země je nezodpovědné.