Debaty o spolupráci demokratických opozičních stran v posledních měsících obvykle končily ve ztracenu tvrzením, že budoucnost této myšlenky závisí na výsledku volebního sněmu TOP 09. Ten v neděli skončil a v čele druhé nejmenší parlamentní strany stanula Markéta Pekarová Adamová.
Právě ona je považována za větší fanynku užší spolupráce na pravém středu než její soupeř v předsednické volbě senátor Tomáš Czernin. Je tedy nějaká forma spolupráce po víkendu blíž?
Po pravdě řečeno na sněmu samotném se o ní moc nemluvilo. Nicméně z vyjádření čerstvé šéfky strany celkem jasně vyplynulo, že minimálně jednání se Starosty a nezávislými by v následujících týdnech měla nabrat na intenzitě. Byl by to dobrý signál a začátek před případnými dalšími námluvami, které, pokud na ně dojde, budou mnohem složitější.
Staronová spolupráce TOP 09 a STAN ve formě pevné koalice, nebo dokonce rovnou splynutí obou stran dávají politický smysl z mnoha důvodů, z nichž dva jsou nejvýraznější.
Prvním je programová shoda. Ve „velkých“ otázkách, jako jsou evropská integrace včetně přijetí eura nebo třeba vzdělávání, jsou programy obou stran prakticky nerozlišitelné. A v dílčích věcech, které se týkají daní nebo komunálního vládnutí, by si TOP 09 a Starostové měli bez problémů vyjít vstříc. Druhým důvodem pro spolupráci je schopnost Starostů oslovit venkov a schopnost TOP 09 oslovit města – na tomto součtu obě strany vyrostly v prvních letech úspěšné spolupráce.
V cestě jsou samozřejmě i překážky. Pekarová Adamová je sice zastánkyní spojení, ale Jiří Pospíšil, další silný proponent spojení se Starosty, utrpěl ve volbě místopředsedy ošklivou porážku. A ani Marka Ženíška, kterého si nová šéfka stejně jako Pospíšila za místopředsedu přála, delegáti nezvolili. Vlastně tedy není úplně jasné, na čem je strana jako celek ve věci sbližování se Starosty se svou novou předsedkyní v zákrytu.
Kromě nového vedení a mírného zlepšení vyhlídek na spolupráci, která se jeví skoro jako povinná, toho sněm bohužel moc nepřinesl. Zejména programově byl chudý. Mluvit o potřebách reforem sociálního či zdravotnického systému je jistě fajn, ale dnes už je to málo.
O jejich potřebě nikdo soudný nepochybuje. Česko zoufale potřebuje posunout debatu od zdvihání varovného prstu k probírání výhod a nevýhod konkrétních řešení. A strana, která se chce tvářit jako nositel odpovědných reforem, by měla být schopná taková řešení do debaty přinést. O víkendu to nevypadalo, že by to TOP 09 měla v plánu.
