Že růst eurozóny v letošním prvním čtvrtletí nebude nic moc, bylo jasné už koncem minulého roku. První lednová data – předstihové indikátory – však ukazují, že možná růst nebude vůbec žádný.
Index nákupních manažerů ve službách i v průmyslu se v lednu dále zhoršil a v obou sektorech je nyní už na dohled hranice 50 bodů, která historicky odděluje růst od poklesu. Z faktu, že nové objednávky poklesly poprvé od konce roku 2014, lze usuzovat, že se na lepší časy neblýská. V Německu se zhoršil index IFO. Ten je nejníže za více než dva roky, a co je nejpodstatnější, nejníže za šest let jsou očekávání. Tento pesimismus se určitě projeví v investicích i v najímání, což růst dále utlumí.
Že nejde všechno podle plánu, si všimla už i ECB. Na posledním zasedání její šéf Draghi připustil, že trh to má možná správně, když první utažení měnové politiky čeká až v roce 2020. Jinak se ECB stále oficiálně tváří, že by to mohlo být už ve druhé polovině letošního roku. Pak se novináři ptali, zda přiznání, že „rizika se pohnula směrem dolů“, bude znamenat revizi měnověpolitického postoje, se Draghi vykroutil bizarní odpovědí, že toto „zasedání bylo o hodnocení situace, ne o měnověpolitických implikacích“. Pravděpodobnost recese sice Draghi stále vidí jako malou, ale fakt, že slovo „recese“ zmínil devětkrát, je výmluvný.
Pro Česko je přitom vývoj v eurozóně stěžejní. Jakkoli si můžeme namlouvat, že dál pojedeme po svém prkně, není tomu tak. Zpomalení eurozóny a Německa se nás dotkne – již brzy. Ostatně minulý týden zveřejnil ČSÚ zprávu, že důvěra v průmyslu poklesla nejníže od října 2013, v obchodě od listopadu 2014. Něco se děje.
To potvrzuje i obrat doposud bezstarostného ministerstva financí. Zatímco před pár dny skončil rok, ve kterém vláda zvýšila mandatorní výdaje o více než 80 miliard, minulý týden v Brně ministryně financí Schillerová řekla, že „ekonomické časy špičkové konjuktury máme za sebou“, že „musíme začít šetřit“ a že chce „tlačit na všechny ministry, aby škrtli deset procent svých zaměstnanců“. Od vlády, jejíž premiér sliboval řídit stát jako firmu, je (verbální) snaha začít šetřit zrovna v době, kdy končí tříletá konjuktura a ekonomika zpomaluje, vpravdě výsměchem. Buď tím, nebo naprostým amatérismem.
Autor je hlavním analytikem společnosti Conseq.
