Vláda tento týden schválila nový systém kompenzací pro uzávěrkami postižené podnikatele. Jeho základem je zvýšení denního kompenzačního bonusu z pěti set na tisíc korun a zjednodušení celé procedury skrze redukci počtu programů pomoci. To je jistě chvályhodné.
Ve spleti programů se i člověk situaci pravidelně sledující vyznává jen s velkými, v čase narůstajícími obtížemi, o podnikatelích, kteří mají úplně jiné starosti než se na stránkách ministerstva prokousávat horami textu a odkazů nevalné grafické úrovně, ani nemluvě.
Navíc zvýšení denního bonusu z pěti set na tisíc korun za den, což je 30 tisíc měsíčně, je v podstatě jen zreálnění nesmyslně nízké kompenzace, která platila doposud. A problém lze, jako obvykle, hledat v detailech. Vlastně někdy mám pocit, že vláda dělá všechno pro to, aby to fungovalo blbě.
Pamatujete, jak v minulém roce posílala peníze všem OSVČ úplně bez rozdílu? Tak teď, a to je zaprvé, hodlá vázat poskytnutí podpory na propad tržeb alespoň o 50 procent. Ano, dávat všem bez rozdílu je v situaci, kdy si na to musíte půjčovat, holý nesmysl. Ale nezdá se návrh s požadavkem na minimálně padesátiprocentní propad v situaci, kdy vláda posílá pět tisíc čistého měsíčně zaměstnanci se stotisícovou hrubou mzdou, přinejmenším přehlíživé, přinejhorším drzé? Obzvlášť v situaci, kdy dle dat Českého statistického úřadu příjmy domácností v minulém roce o čtyři procenta (tedy rychleji než inflace) vzrostly?
Těžko se pak můžeme divit podnikatelům, jejichž provozovny jsou čtvrt roku zavřené, že jsou rozčarováni (a to je ještě mírné slovo), když vidí, že na jedné straně vláda potažmo parlament bez mrknutí oka rozdá sto miliard, které nemá, zaměstnancům, kterých se dle reportovaných čísel o nezaměstnanosti a příjmech pandemie překvapivě skoro vůbec nedotkla, a na druhé jim neumožní kompenzaci při propadu tržeb třeba již o čtvrtinu.
Zadruhé, i když na kompenzaci přece jen dosáhnete, její výše se odvíjí od počtu zaměstnanců, což je diskriminační. Dopadá to negativně na podniky, které z povahy nebo místa podnikání nesou vyšší nemzdové náklady (třeba restaurace v Praze versus restaurace na vesnici). Nehledě na to, že samo vázání na počet zaměstnanců je nesmysl, když v platnosti má zůstat program Antivirus, který náklady na zaměstnance řeší.
Nebylo by mnohem rozumnější, kdyby vláda odstupňovala kompenzaci třeba podle propadu tržeb na kategorie propadu: o 25 procent, 26–50 procent, 51–75 procent a propadu většího? A bylo by opravdu tak těžké nastavit výši kompenzace třeba na skladbu nákladů dle posledního výkazu zisku a ztráty, anebo na tržby samotné?
Sleduje již skoro rok kroky vlády, nemohu se ubránit pocitu, že si z pomoci ekonomice udělala předvolební kampaň a na podnikatele myslí až tak ve třetím pořadí. I proto vidíme pětitisícové příspěvky důchodcům, proto vidíme snížení daní u všech zaměstnanců. Anebo se mýlím, vláda to myslí dobře, ale opět dochází na slova bývalého ruského premiéra Viktora Černomyrdina: „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.“ Co pak ale s takovou vládou?
Autor je analytik Consequ.
