Tiskový mluvčí Vladimira Putina během návštěvy českého prezidenta prohlásil: „Zájem Miloše Zemana o všestranný rozvoj vztahů s Ruskou federací dělá dobrý dojem na evropském kontinentu.“
Tahle jednoduchá věta zcela přesně vyjadřuje spokojenost nad tím, že naděje a očekávání, které Kreml do našeho prezidenta vložil, byly naplněny měrou vrchovatou, neboť obě strany mluvily „stejnou řečí“. Premiér Medveděv při setkání s českým prezidentem prohlásil, že je mu známo, o čem všem oba prezidenti v Soči jednali, a dodal: „Jako předseda vlády s Vámi budu jednat o věcech, které spadají do agendy vlády, tedy o rozvoji ekonomických vztahů s vaší zemí.“
Putin v minulém týdnu v Soči přijal hned několik prezidentů. Jak ruské, tak světové sdělovací prostředky věnovaly pozornost zejména jeho schůzce s prezidenty Turecka a Íránu, na které se řešila otázka poválečné rekonstrukce Sýrie a vztahy na Blízkém východě.
Ještě předtím se Putin setkal s Bašárem Asadem a po Zemanovi přijal ještě súdánského prezidenta al-Bašíra, který jednal o dodávkách ruských zbraní a hledal ochranu před USA. Asad je důvodně podezřelý ze spáchání zločinů proti lidskosti, na al-Bašíra vydal Mezinárodní trestní soud zatykač kvůli podezření ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti již v roce 2009.
Český prezident samozřejmě nemůže ovlivnit, s kým se ruský prezident stýká a nestýká. Ale dokud v Česku nebude relevantní politické síle vadit, s kým se stýká naše hlava státu, respektive že „dělání dobrého dojmu na evropském kontinentě“ nám škodí v očích spojenců, bude si prezident dělat to, co sám považuje za důležité, vhodné a možné. Zeman proto Putinovi pogratuloval k vítězství v Sýrii a pak s Medveděvem jednal o rusko-českých ekonomických vztazích, i když se ani v jednom případě nejedná o agendy, které by spadaly do kompetencí prezidenta České republiky.
Ruská strana v tiskovém prohlášení tvrdila, že byly podepsány kontrakty za 20 miliard dolarů, zatímco česká strana tvrdí, že se jednalo o 20 miliard korun. Těžko říci, zda se Rusové prostě spletli, nebo se snažili podpořit Zemanovo tvrzení, že Rusko je pro nás desetkrát důležitějším trhem, než Francie.
Tuhle hloupost by pravděpodobně měli problém verifikovat i ti zástupci českého byznysu, kteří jinak Zemanovým tirádám o velikosti a nezastupitelnosti ruského trhu nadšeně přizvukují. Ale i jejich výroky se dostávají s prezidentovými slovy do zajímavého kontrastu. Hrad často tvrdí, že pouze Zemanova přítomnost a stisk ruky se zahraničním protějškem přinášejí užitek. Ale například František Masopust, výkonný ředitel Komory pro hospodářské styky se SNS, v pořadu Události komentáře prohlásil, že obchody tohoto typu se nedojednávají na místě, ale jsou výsledkem dlouhodobé a trpělivé práce.
Nelze se divit, že obchodníci, kteří v Rusku a postsovětském prostoru mají své zájmy, aktivity Hradu vítají a vyžadují. Ale nakolik je to výhodné, či nevýhodné pro Českou republiku jako celek? Z analýzy Asociace pro mezinárodní otázky přesvědčivě vyplývá, že bezpečnostní rizika spojená s Ruskem a jeho snahami o destrukci současného mezinárodního řádu, od kterého se odvíjí naše prosperita, jsou systematicky ignorována.
Zůstane Miloš Zeman českým prezidentem? Vše o blížících se volbách najdete zde >>>
Místo toho se na podporu exportu do Ruska (celkově cca dvě procenta českého vývozu) vynakládají prostředky, které jsou neadekvátní velikosti tamního trhu, na němž je navíc soustředěna většina nekvalitních projektů z minulosti.
Mezi nimi dominuje zkrachovalý projekt elektrárny Poljarnaja, která českého daňového poplatníka stála už 6,8 miliardy korun. A to zcela překvapivě navzdory tomu, že Miloš Zeman tento problém vyřešil stiskem Putinovy ruky již v květnu 2015 v Moskvě.
Autor je politický geograf
