Když od března do září 1969 probíhala na Dálném východě sovětsko-čínská pohraniční válka, nesmělo se o ní v sovětských médiích informovat. Podobně jako o dekádu později o bojích v Afghánistánu.
Sovětský svaz totiž stál na stráži míru a bojoval proti imperialismu v čele světového komunistického hnutí, do jehož řad patřila i komunistická Čína.
Čínští komunisté už v tu dobu sice byli „odhaleni“ jako revizionisté a úchylkáři, ale přiznat, že vypukla otevřená válka, i když to všichni věděli, možné nebylo. Nicméně vznik dobové legendy o pokojně orajícím sovětském traktoru, který po napadení Číňany opětoval palbu, poté se vznesl a odletěl na základnu, ukazuje, že dokonce i v dobách naprostého informačního monopolu se zprávy o událostech určitého významu a měřítka nedaly zcela udržet pod pokličkou.
Protikorupční mítinky, které v neděli proběhly ve většině ruských měst, byly státními médii okázale ignorovány. Ale sociální sítě spolu s několika málo nezávislými médii informace zprostředkovaly.
V pondělí tiskový orgán ruské vlády, list Rossijskaja Gazeta, který o protestech důsledně mlčel, přinesl sdělení, že Kreml měřítko akcí hodnotí střízlivě a nechce nic přecenit ani podcenit. Organizátoři (jméno Navalnyj zásadně není uváděno) účastníky oklamali a vyprovokovali k účasti na nepovolených akcích, čímž vystavili jejich zdraví a životy možnému ohrožení. Nikomu nebylo bráněno, aby se mítinky konaly v souladu s ruskými zákony, což se v mnoha městech také stalo.
Kritika z USA a EU, že se o akcích neinformovalo, je falešná, neboť v Rusku vláda neovlivňuje mediální obsah a média prostě informují o tom, co sama považují za podstatné. Požadavky na propuštění zatčených jsou projevem používání dvojích standardů. Požadavkům, které byly vysloveny náležitou formou a v souladu se zákonem, bude Kreml věnovat pozornost.
Státní moc na nedělní „procházku proti korupci“ nereagovala otevřeným násilím, ale ze všech měst včetně těch, kde akce byly provedeny v souladu s platnými zákony, přicházejí informace o rostoucích počtech zatčených.
Na otázky, které lid mocipánům položil, zatím režim odpovídá typicky ruským způsobem: Nedodrželi jste povolenou formu, proto nás nezajímá obsah. Problém je, že jedinou formou komunikace, kterou ruští vládci už velmi dlouho ve veřejném prostoru povolují, je rituální demonstrace oddanosti.
Ti, co jsou oslabení, jako byli Mikuláš II., Gorbačov nebo Jelcin, nepříjemné otázky ignorovali. Ti silní jako Stalin rovnou likvidovali tazatele, takže kladených otázek postupně začalo ubývat. Na přelomu let 2011 a 2012 Putin období nepříjemných dotazů ustál a následným rozpoutáním války na Ukrajině dosáhl vrcholu popularity. Nevíme, co přijde po nedělních protestech, ale jisté je, že Putin chce být považován za silného. Představa, že by zavedl princip odpovědné vlády, je nesmyslná.
Autor je politický geograf
