Na počátku 20. století, když stál v čele USA Theodor Roosevelt, podniklo jeho takzvané Velké bílé loďstvo v letech 1907 až 1909 plavbu kolem světa. Byla to první americká demonstrace globálních ambicí a schopností. Námořní síla tehdy dodala váhu Rooseveltovu výroku, že k úspěchu pomůže tichá mluva a zdvořilé chování zejména tehdy, pokud máte v ruce pořádný klacek.
Americký útok na syrskou leteckou základnu rozhodně nebyl zdvořilý. Ale prezident Trump ukázal, že má pořádný klacek a je ochoten ho použít. Jeho mluva během prezidentské kampaně nebyla ani tichá, ani zdvořilá. Výpady proti establishmentu, slova uznání pro Putina a ruské počínání v Sýrii i na Ukrajině nebo kritika NATO, to vše mu přineslo globální pozornost a uznání od všech, kterým USA vadí. A že je jich mnoho!
Neuplynulo však ani sto dní a svět se nestačí divit. Zjišťuje, že v domácích věcech zatím nepříliš úspěšný prezident postupuje na poli zahraniční politiky (zatím) jinak, než se zdálo.
A těm, kteří ještě včera skandovali „Clintonová je válka, Trump je mír“, tuhne úsměv na rtech. Těžko říci, co konkrétního americký útok způsobí přímo v Sýrii, zda měl takovou razanci, aby nějak podstatně změnil situaci na tamních bojištích. Ale jeho symbolická síla byla mimořádná.
Do USA přicestoval Si Ťin-pching a obě strany deklarovaly, že se v poklidné atmosféře floridského resortu hodlají pokusit pozitivně naladit vzájemné vztahy zatížené Trumpovou volební rétorikou. V téže chvíli došlo k útoku proti Asadovi, který je zároveň nutné interpretovat jako jasné varování pro KLDR, ale i Peking.
A rozkaz pro letadlovou loď Carl Vinson, aby se přesunula do vod u Korejského poloostrova, to jen podtrhl. Představitelé západních zemí americkou akci podpořili a Evropané mohou mít pro tento okamžik pocit, že se Amerika vrací do kolejí, na které jsme si zvykli. A které nám vyhovují.
Zcela frustrovaně působí Moskva, což je vzhledem k nesporné profesionalitě ruského diplomatického sboru a snad i zpravodajské komunity překvapivé.
Jak se asi cítí Putin, pro nějž bylo zcela nesnesitelné Obamovo neustálé poučování o demokracii, když se ukázalo, že Trump má v rukách ještě větší klacek než on? Nabídka „vzájemně výhodných vztahů“ a požadavek na „spravedlivou architekturu mezinárodních vztahů“, kterou Moskva od anexe Krymu marně nabízí komukoli, kdo je ochoten poslouchat, nejspíš opět spadne pod stůl.
Britský ministr zahraničních věcí s odvoláním na ruské angažmá v Sýrii zrušil plánovanou návštěvu Moskvy a nechal se slyšet, že Rex Tillerson, který do Moskvy jede, přednese společné stanovisko zemí G7.
Je vlastně divné, že si Rusové nevšimli, jak je hlavní heslo Trumpovy kampaně – Make America Great Again – zjevně nekompatibilní s ruskou představou vlastní velikosti. Otázkou je, čeho jsme si u Trumpa nevšimli my.
