Ministryně financí Alena Schillerová představila v neděli další daňová opatření, která mají zmírnit dopad krize. Podnikatelé se tak mimo jiné dozvěděli, že nebudou muset platit zálohu na daně ve 2. čtvrtletí letošního roku. „Stát by tím dal najevo svou naprostou solidaritu s podnikatelským sektorem,“ píše ministryně na twitteru. Další opatření jsou pozastavení EET nebo odklad podání přiznání k dani z nabyté nemovitosti.
Nepochybuji, že Česko pandemii zvládne, ale když vidím podobná opatření, mám zásadní obavu, že nezvládne následující hospodářskou krizi. Společnost Deloitte před několika dny vydala odhad, že ekonomika propadne letos o deset procent. Jen pro srovnání, v roce 2009 se HDP Česka propadlo o 4,9 procenta. Rozpočtový schodek se tehdy vyšplhal na téměř 200 miliard korun. A to tehdejší vládu Mirka Topolánka rozhodně nemůžeme vinit, že by peníze vyhazovala oknem. Když teď vláda odhaduje schodek na 200 miliard korun, tak si můžete být jistí, že máloco je vzdálenější realitě.
Samozřejmě dnes nevíme, o kolik se ekonomika skutečně propadne, ale platí, že odhad Deloitte může být ještě poměrně optimistický. Například Goldman Sachs odhaduje propad amerického HDP ve 2. čtvrtletí letošního roku až o čtvrtinu. My jsme otevřená exportní ekonomika a není důvod si myslet, že se nám povede líp než ostatním. Nevedlo se nám tak ani při poslední krizi.
I to je jeden z důvodů, proč by měla být opatření na pomoc ekonomice skutečně razantní. Odklady termínů a promíjení daňových záloh za jedno čtvrtletí momentálně nehrají žádnou roli.
Pomáhá například kurzarbeit, kdy stát převezme náklady na pracovníky, pro něž zaměstnavatele momentálně nemají práci a museli by je propustit. Vláda by jej dnes měla schválit, ale je poněkud nepochopitelné, proč tak ještě neučinila, když jí návrh leží na stole od minulého úterý. To vše v situaci, kdy se ministryně financí i před svými spolupracovníky, s nimiž INFO.CZ hovořilo, vyjadřuje, že je třeba udělat zásadní úspory. Andrej Babiš hovoří o omezování armádních nákupů, ministryně Schillerová zase o zrušení nákupů v jiných resortech. Tohle je ovšem přesně recept na průšvih, jak jsme se poučili při poslední velké krizi.
Tehdy jsem si i já myslel, že masivní injekce do ekonomiky je ďáblův nástroj, stejně jako je ďáblův nástroj masivní pomoc Řecku a dalším problematickým zemím eurozóny.
Je třeba si připustit, že tehdy jsem se já i mnozí další spletli. Nenastal žádný z katastrofických scénářů, inflace se nevymkla centrálním bankám z rukou ani nic podobného. Injekce neuvěřitelného množství peněz zkrátka odvrátily rozklad. Ten teď ale může být ještě větší.
Nejsem ekonom a nedokážu přesně technicky vysvětlit, jak je možné, že můžete v masivním množství tisknout peníze a vyvarovat se velkých negativních dopadů.
Avšak trhy zjevně přistupují k podobným opatřením se selským rozumem. Jakýkoliv podobný úvěr je odnepaměti v podstatě sázka na „růžovou“ budoucnost. Důvěra, že svět neustále kráčí kupředu (a objektivně kráčí) je náboženstvím dneška. A to zjevně tak silným náboženstvím, že některé makroekonomické poučky už neplatí.
