Ukazuje se, že opustit myšlenku jaderné energetiky, i když jen dočasně, bude pro české politiky mentálně velmi těžké. Dnes už to ale opravdu visí na vlásku. Oč více chtějí politici stavět a oč méně chtějí slyšet racionální argumenty, o to silněji gradují komplikace na stavbách jaderných reaktorů v USA i Evropě. S tím se rozpadají i šance všech dosavadních zájemců o stavbu podobných reaktorů v Česku.
Tento vývoj ještě nedávno očekával málokdo. Problémy Korejců na jejich jediné zahraniční stavbě ve Spojených arabských emirátech se stupňují každý měsíc. Nemine ale týden, aby nepřišla nějaká negativní zpráva také o ostatních zájemcích o českou zakázku, jako jsou Westinghouse či Areva. O ruských projektech v Maďarsku a Finsku se spíše cudně mlčí. Je ovšem jasné, že i u nich se původní plány ocitají zcela mimo mísu. V posledním půlroce došlo i ke zrušení projektů stavby šesti bloků v Turecku či v Británii.
Paradoxem celé situace je, že do role zachránce energetiky v jejím těžkém přerodu se alespoň v rámci domácí diskuze postavilo Česko, od nějž to v EU nikdo nechce ani nečeká. Přitom z pohledu kvality i struktury energetického mixu není v Evropě země připravenější na přicházející změny než právě Česko. Naše velké sousedy, Poláky i Němce, čekají nesrovnatelně náročnější situace, a přesto nikdo z nich nepanikaří tak jako čeští politici a státem ovládaný ČEZ.
Řešení, která hrdě předkládáme, se navíc v čase sama požírají. Nejenže mamutí jaderné bloky dnes nejde rozumně postavit. Tento „hardware“ se navíc kvůli většímu důrazu na obnovitelné zdroje, plyn a skladování energie v našem regionu ukazuje jako těžko kompatibilní s budoucím „softwarem“, tedy sítěmi a přenosovou soustavou.
Co je ten poslední vlásek, na kterém jaderné nadšení našich politiků visí? Slušně řečeno „nepřesné“ našeptávání těch, kteří slibují, že postavíme blok o 1200 megawattech za 140 miliard korun. Přitom benchmark z EU i USA u projektů realizovaných jadernými velmocemi je dvojnásobný. Pak už je to jen trojčlenka. Cena elektřiny, která vyjde z takové investice, nebude jen mírně vyšší než třeba z plynových zdrojů. Bude několikanásobná. Přitom plyn se nabízí jako dočasná alternativa, než vstoupí na trh menší reaktory, což se dříve nebo později téměř jistě stane. Jedno je jisté. Smlouva mezi státem a ČEZ, nedávno představená jako řešení českých jaderných trablů, je jen další bludný omyl vycházející ze špatných předpokladů.
