Během posledního čtvrtroku byly v Evropě zrušeny projekty na stavbu osmi bloků jaderných elektráren. Příčinou je nárůst investičních nákladů – za posledních pět let na dvojnásobek, proti době dokončení Temelína jsou dnes náklady šestinásobné. To s sebou přináší riziko neúměrného zatížení spotřebitelů elektřiny napříč Evropou. Jaderné velmoci jako Francie a Británie, ale i USA to pochopily: od jádra couvají a hledají alespoň dočasná náhradní řešení.
Aktuálním hitem je prodloužit životnost stávajících reaktorů na 60, v případě USA dokonce na 80 let. Tímto směrem se vydalo Finsko, podobný scénář chystají Francouzi, Švédové i další. Za všechny aktuální situaci loni shrnul francouzský prezident Macron, když promluvil o budoucnosti jaderné politiky své země. O deset let, až na rok 2035, posunul termín, dokdy chce Francie snížit podíl jádra ve svém energetickém mixu ze tří čtvrtin na polovinu.
Současně oznámil, že stavba nových bloků vyžaduje prokázání životaschopnosti technologie, a přiklonil se spíše k menšímu výkonu bloků a poklesu ceny na jednotku výkonu.
Jenže na Česko jsou všichni krátcí. Tahle země tlačí svou jadernou káru dál, ať se děje, co se děje. Nic na tom nemění ani fakt, že se podmínky pro jadernou energetiku v EU rok od roku zhoršují a rizika rostou. O to zajímavější je „čerstvá“ myšlenka ministerstva průmyslu. Ministryně oznámila, že se tendr na dostavbu Dukovan, plánovaný společností ČEZ původně na letošní rok, posouvá zhruba o deset let. To lze pochopit. Překvapivější je, že stavět se prý bude, i kdyby to mělo znamenat zdražení elektřiny. Tím se kruh uzavřel a jsme znovu přesně tam, kde politici po léta odmítali být. Jen s tím rozdílem, že tam jsme za ještě mnohem horší situace pro jadernou energetiku.
Česko se stává poslední zemí Evropy, kde politici dál intenzivně chystají na spotřebitele pěkně mastnou nášlapnou jadernou minu – ještě mastnější, než byla ta slavná solární. Jsme přitom zemí, která by vzhledem k výše popsanému vývoji měla být v Evropě nejvíce v klidu. Na stříbrném podnosu před námi leží přechodné řešení, tedy prodloužení životnosti Dukovan a případná výpomoc německým plynem. Je to malá tragédie.
Nutno ale přiznat, že v bizarnosti situace máme konkurenci v sousedním Německu. Češi se stále mohou dopočítat, že jedna plus jedna jsou dvě. Němci už ne. Ti prostě naplánovali úplné odstavení jaderné energetiky a třetiny té uhelné do roku 2022. A to v době, kdy německý export elektřiny třetí rok za sebou nerostl a růst instalací větrných elektráren, které mají Německo spasit, meziročně klesl o více než 50 procent.
To už není matematický rébus, to je cirkusové žonglování. Bohatí Němci to možná zvládnou. Ale zbytek EU nikoli. Sledujeme nejbizarnější vystoupení politické reprezentace za celou generaci. Důsledky budou fatální pro celou Evropu, protože Němci mají ekonomickou i politickou sílu svou cirkusovou energetickou ideologii šířit.
Autor je analytikem J&T a minoritním akcionářem ČEZ
