Komentář Pavla Sobíška: Neodolatelná lehkost nabytí dluhopisů

Od začátku koronakrize vrhla česká vláda na finanční trh středně- a dlouhodobé dluhopisy už za 182 miliard, což je více než za celý loňský půlrok.

Od začátku koronakrize vrhla česká vláda na finanční trh středně- a dlouhodobé dluhopisy už za 182 miliard, což je více než za celý loňský půlrok. Zdroj: Shutterstock

Česká národní banka
Dluhopisy, ilustrační foto
3
Fotogalerie

Od začátku koronakrize vrhla česká vláda na finanční trh středně- a dlouhodobé dluhopisy už za 182 miliard, což je více než za celý loňský půlrok. Jen se po nich zaprášilo. Proč? Atraktivitu pro zahraniční investory – zřejmě převážně dlouhodobé a z eurozóny – zajišťují dva faktory. Jednak jejich kladný výnos v kombinaci s dobrou reputací české vlády jakožto dlužníka, jednak předpoklad, že česká koruna časem zkoriguje své prudké oslabení.

Domácí investoři sice druhý z faktorů neocení a výnos mírně nad jedním procentem pro ně nevypadá moc atraktivně, bankám ale imponuje momentální kladná mezera výnosu proti swapům.

Proč vyvíjí český stát takovou emisní aktivitu, je nasnadě. Koronakrize za sebou letos zanechá skoro všude ve světě obrovské schodky veřejných financí, které bude nutné financovat. Přes různé tržní podmínky a různé příběhy dlužníků do určité míry platí, že kdo s nabídkou přijde dříve, je ve výhodě. A že se nečeká vždy hladký proces, je patrné z příslibů centrálních bank jako Fedu a ECB pomoci vládám odkupem již vydaných dluhopisů v obrovských objemech. Také ČNB si legislativně zajišťuje, aby mohla v případě potřeby trh vládních dluhopisů stabilizovat, což někteří investoři interpretují, doufejme nesprávně, jako přípravu na masivní odkupy à la ECB. Potud se zdá vše v pořádku.

Kontrolky podezíravého analytika začínají blikat až při komentáři vládních činitelů, že je lehkost upsání dluhopisů překvapila. S jídlem totiž roste chuť a může vzniknout nápad dále prohlubovat rozpočtový schodek jen proto, že ho letos lze financovat. Jistě, ekonomika potřebuje pro opětovné nastartování velký fiskální impulz, také ale platí, že hranice mezi výdaji na její záchranu a financováním volební kampaně vládních stran zůstane těžko definovatelná.

Nebezpečí dlouhodobějšího oslabení fiskální disciplíny lze vystopovat ze dvou „drobností“. Zaprvé, vláda usiluje o legislativní souhlas s návratem k vyrovnanému hospodaření až za sedm let, což by znamenalo pokračovat v zadlužování země ještě dlouho po odeznění následků současné krize. Zadruhé, český premiér přes média tlačí ČNB ke snižování úrokových sazeb.

I když se k takové komunikaci nedávno uchýlil americký prezident, považuje se ve finančním světě stále za nepřípustnou. To by příští pokyn šéfa firmy svému hlavnímu účetnímu mohl být k přímému nákupu dluhu. Z ČNB naštěstí přišla adekvátní reakce a finanční svět si této drobné přestřelky v české kotlině moc nevšiml. Má teď jiné starosti.