Učitelé postupně ztratili ve společnosti svou vážnost. Jednou z příčin samozřejmě může být nedostatek peněz na jejich platy, ale nejde o příčinu jedinou. Pokud se nezmění celkový pohled na učitelské povolání, peníze samy o sobě budou znamenat jen rostoucí mandatorní výdaje.
Dobří učitelé neodcházejí ze škol jen kvůli platům. Roli hraje i atmosféra na mnoha školách. Učitel, který se snaží přistupovat k žákům poctivě a skutečně jim něco předat, často naráží na nepochopení kolegů v učitelském sboru i ředitelů. Hluboce zažité, až zažrané praktiky socialistického školství přitom opravdu nejsou tím, co dnešní vzdělávání potřebuje.
Problémem je i nedostatečně vysvětlená a nešťastným způsobem zaváděná inkluze. Současný přístup vychází totiž z přesvědčení, že systém výuky se má přizpůsobit nejslabšímu žáku. V této podobě není řešením, naopak může mnoho problémů ještě vyhrotit. Slabším žákům motivaci nedodá a zdatnějším ji naopak sebere.
Dětem se specifickými potřebami také spíše ublíží právě tím, že učitele, který bude mít ve třídě děti na několika úrovních schopnosti se vzdělávat, staví do velmi složité situace. Inkluze by měla být spíše individuální možností než plošným opatřením, jinak povede ke zprůměrování výuky, která sice část žáků se speciálními potřebami vytáhne výš, ale současně srazí níže ty, kteří mají zvláštní nadání.
Dalším vzrůstajícím problémem, který komplikuje situaci učitelům, je agresivita a šikana ve školách. Zvláště varující je fakt, že dlouhodobě roste agresivita i mezi dívkami. Rostoucí nároky, které dnešní společnost klade na dívky, je často vhánějí do těžko řešitelných situací, které řeší agresí.
Jako konzervativně smýšlející člověk si troufám tvrdit, že tlak na zrovnoprávnění mužů a žen a na faktické zglajchšaltování rolí ve společnosti za každou cenu s sebou může nést právě i negativní průvodní jevy. Společenskou nerovnováhu a napětí uvnitř společnosti považuji právě za jeden z důsledků silného tlaku na zaměnitelnost rolí mužů a žen. To se pak odráží ve školství i ve výchově obecně.
Tak či onak je ale zjevné, že základem budoucího fungování českého školství musí být návrat společenské vážnosti, jíž se těšívala učitelská profese, zlepšení společenského postavení učitelů. K tomu mohou jistými opatřeními včetně růstu platů pomoci politici, ale hlavní úkol leží na rodičích, kteří by měl mít k učitelům respekt. A také na samotných učitelích, kteří povedou svou zásadovostí a příkladem. Učitel je tím, kdo se snaží předávat vědomosti dál a snaží se nadchnout své žáky pro ten či onen obor. Jistě by měl být trochu i bavičem, ale také náročným člověkem – vůči žákům, ale i vůči sobě.
Autor je publicista
