Komentář Pavly Palaščákové: Amerika ve vězení extrémů

Končící americký prezident Donald Trump

Končící americký prezident Donald Trump Zdroj: Reuters

Nácvik inaugurace demokrata Joea Bidena
Nácvik inaugurace demokrata Joea Bidena
Nácvik inaugurace demokrata Joea Bidena
Nácvik inaugurace demokrata Joea Bidena
Nácvik inaugurace demokrata Joea Bidena
6
Fotogalerie

Každý americký prezident musel řešit náročné úkoly, které odrážely problémy jeho doby. Horké války vystřídala válka studená, přicházely krize ropné i finanční, George Bush mladší byl krátce po nástupu do funkce vystaven zkoušce v podobě bezprecedentního teroristického útoku. Nastupující šéf Bílého domu Joe Biden zdědil těžké břemeno v podobě koronakrize a jejích hospodářských a sociálních dopadů.

K boji se zákeřným nepřítelem bude Bidenovi scházet důležitá zbraň: národní jednota. Ta samozřejmě v ideální podobě neexistovala nikdy a nešlo jen o občanskou válku. Ve dvacátém století se kupříkladu řada Američanů bouřila proti válce ve Vietnamu a později i v Iráku a Afghánistánu.

Zatímco tehdejší nepokoje měly čitelný cíl, nyní se zdá, že jsme svědky jakési vágní eroze důvěry mezi obyvateli velmoci. Podle průzkumu YouGov pro stanici CBS si 54 procent Američanů myslí, že největší hrozbou pro americký způsob života jsou jiní Američané.

Bylo by příliš laciné svést tento stav na čtyři roky administrativy Donalda Trumpa. Odcházející prezident zřejmě neučinil nic, aby napětí zmírnil. Mnohdy je využíval i přikrmoval, nejvíce po neúspěšném pokusu o obhajobu funkce. Je však otázkou, jestli napětí i vyvolával. Trumpovo překvapivé zvolení v roce 2016 spíše naznačuje, že využil správného větru, který už tehdy silně foukal, pouze si toho řada jiných politiků nevšimla.

Pátrání po příčinách nebývalé polarizace americké společnosti není snadné. Studie Pew Research Center odhalila, že devět z deseti Trumpových příznivců se velmi obává směřování země a vzniklých trvalých škod pod Bidenovým vedením. Úplně stejně by však vnímali stoupenci nastupujícího prezidenta situaci, kdyby u moci zůstal Trump. Osm z deseti voličů obou rivalů přitom uvádí, že Bidenova a Trumpova odlišnost se dotýká základních amerických hodnot.

Toto zjištění je velmi varovné a naznačuje, že sblížení Američanů může být nad Bidenovy možnosti. Podle některých názorů tkví příčina současné krize v zažitém systému dvou politických stran. Ten ze své podstaty rozděluje, zdůrazňuje odlišnosti a má sklon zveličovat a prezentovat extrémy, což pochopitelně vzbuzuje další odpor vůči protivníkovi a snižuje možnost vzájemné dohody.

Ostatně i čeští uživatelé sociálních sítí mívají tendenci vykreslovat Ameriku jako boj Antify s Ku-klux-klanem a zasypávají se vzájemně videi, která mají dokazovat, jak radikální a špatná druhá strana je.

Je škoda, že účastníků zmíněného šetření se nikdo nezeptal, jaké hodnoty zastávají a jaké připisují domnělým nepřátelům. Možná by se zjistilo, že domněnky obou stran jsou liché a ve skutečnosti k sobě mají blíže než si myslí. To jsou spekulace. Jisté je, že v takovém prostředí oba tábory chápou vítězství toho druhého jako úplnou katastrofu. A vítěz může snadno podlehnout dojmu, že získal čtyři roky na to, aby urval, co se dá, protože příště může dobyté území získat protivník zpět.

Pokud chce Biden Ameriku skutečně uklidnit, musí poraženým něco nabídnout. A patrně nebude stačit sáhnout k „věcným“ politickým prostředkům, jako jsou daně či pracovní místa. Nový prezident uspěje jen tehdy, pokud obyvatele přesvědčí, že stále sdílejí stejné kulturní hodnoty. A to si bude žádat velkorysost a sebezapření levého křídla demokratické strany.

Je však možné, že úleva od napětí se zrodí i jinde než v Bílém domě. Po útoku na Kapitol se hovoří o možném rozštěpení republikánů, jelikož část uskupení se od Trumpa distancuje. Není přitom vyloučeno, že podobným vývojem projdou i demokraté, kteří jsou už delší dobu názorově roztříštění.

Pak by už příznivci partají nemohli ukazovat pouze na extremisty z druhé strany, ale sami by se museli rozhodnout, zda se chtějí řadit mezi radikály nebo ne. V ideálním případě by pak umírnění z obou břehů mohli spolupracovat a nekompromisní by byli vytlačeni na okraj.