Komentář Pavly Palaščákové: Putin navždy, záruka nepřátelské stability

Rusové mohli v referendu Putinovi otevřít dveře k další vládě

Rusové mohli v referendu Putinovi otevřít dveře k další vládě Zdroj: Reuters

Rusové mohli v referendu Putinovi otevřít dveře k další vládě
Rusové mohli v referendu Putinovi otevřít dveře k další vládě
Rusové mohli v referendu Putinovi otevřít dveře k další vládě
Rusové mohli v referendu Putinovi otevřít dveře k další vládě
Rusové mohli v referendu Putinovi otevřít dveře k další vládě
6
Fotogalerie

Ruský prezident Vladimir Putin svedl v těchto dnech rozhodující bitvu o svou budoucnost. Pokud Rusové v referendu skutečně schválí ústavní změny, může u moci zůstat až do roku 2036. Na první pohled je těžko uvěřitelné, že se mu pokus prodloužit si moc ve středoasijském stylu podařilo prodat jako ruský existenciální boj, volbu mezi stabilitou a pádem do chaosu a západního morálního marasmu.

Bod, který Putinovi dává možnost pokračovat ve vládě, byl totiž šikovně vpašován mezi další návrhy, apelující na konzervativní postoje Rusů a jejich silné přesvědčení o vnějším nepříteli. Lidé tak šli hlasovat i o nadřazenosti ruské ústavy nad mezinárodním právem, stvrzení ruské víry v Boha, manželství jakožto svazku muže a ženy či o zákazu přepuštění ruského území jiné zemi.

Aby byl koktejl ještě přitažlivější, namíchal do něj prezident také přísliby blahobytu ustanoveními o minimální mzdě a pravidelné valorizaci důchodů.

Putin také po celou dobu dával okázale najevo, jak je pro něj slovo lidu důležité. Přestože ústavní dodatky schválily obě komory parlamentu, zdůrazňoval, že konečné rozhodnutí o jejich platnosti padne až v referendu. V zájmu hojné účasti se hlasování konalo po více dní, přičemž v hlavní volební den, ve středu, bylo vyhlášeno volno.

I tak se objevila řada nařčení, že jsou Rusové k účasti motivování až tlačeni zvláštními způsoby, například soutěží o hodnotné ceny včetně bytů a aut nebo prostřednictvím svých zaměstnavatelů.

Podle některých zdrojů vláda chtěla dosáhnout aspoň 55procentní účasti. Tento úkol samozřejmě komplikuje koronavirová pandemie, průběžná čísla ale nasvědčovala tomu, že cíl bude splněn.

Kremlu v tom případě nebude možné po formální stránce příliš co vytknout, ostatně v ústavě bude standardní omezení výkonu prezidentské moci na dva šestileté termíny. Klička se tak týká jen Putina, který se ještě ani nerozhodl, že bude v roce 2024 skutečně znovu kandidovat.

Není totiž vyloučené, že by i on sám preferoval předání moci někomu jinému, pokud by někdo vhodný na scéně byl. Prezident ale varoval před chaosem a časovou tísní, které by za dva roky nastaly při hledání jeho nástupce.

Představitelé Západu často vnímají Putina jako agresivní zlo, které je třeba odstranit, ale měli by si položit stejnou otázku jako on: kdo přijde po něm? Riziko plynoucí z nekontrolovaného předání moci i na první pohled přitažlivého vítězství demokracii ctícího kandidáta, neschopného udržet Rusko pohromadě, pro nás může být přinejmenším stejně velké jako náš starý známý Putin.