Komentář Petra Fischera: Alternativa bez alternativy

Zemské volby v Sasku vyhrála strana kancléřky Merkelové CDU, největší radost měla protiimigrační AfD, která byla těsně druhá.

Zemské volby v Sasku vyhrála strana kancléřky Merkelové CDU, největší radost měla protiimigrační AfD, která byla těsně druhá. Zdroj: Reuters

Zázrak. Zemské volby v Braniborsku a v Sasku, spolkových zemích druhdy patřících k socialistické NDR, vyhrály vládní strany. Zachránily je hlasy nejstarších voličů, těch, kteří dobře pamatují vládu komunistů. Právě oni nakonec vynesli nahoru SPD v Braniborsku a CDU v Sasku, takže ohromný propad volebního výsledku alespoň částečně překrylo volební vítězství. I když trpké.

Protestní Alternativa pro Německo přesto pobrala více než čtvrtinu hlasů. Ještě hrozivěji to zní, když se relativní číslo převede na absolutní. AfD volilo ve dvou východních zemích Německa přes jeden a čtvrt milionu lidí. A to ještě není konec, protože na konci října budou volby v Durynsku, kde je AfD v průzkumech s 21 procenty na třetím místě za CDU a Levicí.

AfD je stranou antiimigračni, antisystémovou a populistickou. Řada jejích představitelů se netají sympatiemi k extrémní pravici. Vezou se na vlně nespokojenosti mladší a střední generace východních Němců, kteří už nevěří tradičním stranám, že dokážou vyrovnat sociální nespravedlnost, kterou východní Němci cítí v porovnání s životem krajanů na západě země. AfD je protest, znělé „ne“ tradiční politice. Co je ale horší: nenabízí program, který by už neměly ostatní strany. Je to protest s příčinou, ale bez východiska. Protest, který nenabízí alternativu navzdory příslibu v názvu strany. Z prostého odporu k jinakosti a elitám žádná konjunktura nevyroste.

Vůbec nejhorším zjištěním těchto voleb je to, že AfD volili ti nejmladší. Že třetina mladých a nových voličů volila protestní stranu bez programové alternativy, je pro budoucnost německé politiky velmi varovné. Na východě Německa roste generace, která cítí, že nemá budoucnost. Staví se proti něčemu, neví ale za co, takže může být snadno manipulovatelná.

Tradiční politické strany SPD a CDU teď mají těžký úkol sestavit takové zemské vlády, které přesvědčí mladé muže – AfD ze dvou třetin volí muži – a střední generaci, že se mění. A že dokážou vylepšit život lidí, kteří se cítí odstrčeni. Mají na to dva roky do příštích parlamentních voleb, v nichž se bude protestní energie AfD sčítat.

Německo se láme. Dělí se na východ a západ, chudé a bohaté, přehlížené a preferované. Ale i na ty, kteří chtějí držet dnešní systém demokracie, a na ty, kteří ho chtějí bourat. Doba velkých catch-all parties je zjevně pryč. Začíná boj o fragmenty společnosti a o to, jak z těchto střepů slepit efektivní vládu. Přichází nová politika. Uspěje-li v boji o „celek fragmentů“ Německo, nemá se Evropa čeho bát.