Je to klasický politický thriller Damiana Damianiho, hlavní roli si zahrál Franco Nero. Jmenuje se Vyšetřování skončilo, zapomeňte. Ten titul už zní skoro jako klišé, ale odkaz na tento snímek v souvislosti s Čapím hnízdem není příliš krátkou, až dadaistická asociací. Kdo film viděl, ví. Hraje se v něm stejně jako v kauze Čapí hnízdo o důvěru v justiční systém, který nikde na světě nikdy nefunguje bez vlivu a nátlaku politické a ekonomické moci. Každý, kdo do něj spadne, musí počítat s tím, že rovně to ustojí jen s velkým vypětím sil, a to ještě kdoví jestli.
I architekt Vanzi v podání Franka Nera nakonec ví, že zapomenout bude pro něj snadnější a zdravější, protože život musí jít dál. Ve skutečnosti však uvnitř zapomenout nemůže, což se v závěru thrilleru ukáže věčnou výčitkou dcery zavražděného spoluvězně. Ani česká veřejnost jistě nezapomene, že se v Česku čtyři roky vyšetřovala kauza, která nejprve vedla k odvolání ministra financí a potom k vážným krizím vládnutí, protože jeden z obviněných, Andrej Babiš, byl obžalován z dotačního podvodu. Kdyby se případ šetřil půl roku a byl odložen, asi by na něj zapomenout šlo, takto však, pokud vše dopadne tak, jak to nyní vypadá, po kauze zůstane ve společnosti pachuť ještě dlouho.
Důvodem je i skutečnost, že kauzu teď do přezkoumávajících rukou nadřízených odkládá státní zástupce, který dozoroval případ celé čtyři roky a byl celou dobu přesvědčen, že k trestnému činu došlo. V posledních měsících se v případu nestalo nic podstatného, co by jeho názor mohlo změnit, přesto k této změně došlo. Těžko na takový převrat v názoru justičního úředníka zapomenout, těžko nebýt podezřívavý. Zvláště když byl hlavním obviněným premiér, tedy nejvyšší exekutivní figura v zemi, což je z hlediska logiky politického thrilleru samo o sobě potvrzením potenciálního mocenského nátlaku.
Místo pročištění vzduchu, místo očištění u soudu, po němž svého času volal i tehdy ještě odvážný Andrej Babiš, se tedy zřejmě blíží zastavení kauzy. Ale upřímně řečeno: bylo by posunutí případu k soudu nějakým společenským očištěním? Nebylo by jakékoli rozhodnutí v této věci vždy již špatné a podezřelé, protože do očí bije možný střet zájmů premiéra, i kdyby se Babiš zapřísahal jakkoli? A nezůstal by po případném odsouzení premiéra nános podezření z politické motivace justice, s nímž veřejně tu a tam hrál i sám premiér? Nenormální situace přináší nenormální a podezřelá rozhodnutí, a tak už to v této věci asi zůstane.
Jsme tedy v podobné situaci jako architekt Vanzi v Damianiho filmu. Abychom mohli jako společnost dál politicky existovat, musíme respektovat rozhodnutí státního zástupce a přes všechny pochybnosti jít dál. Pro politickou opozici to znamená jediné: přestat se fixovat na morální napínání svalů, na hru na dobré a zlé politiky, přestat někdy až hystericky a umanutě ukazovat na jediné velké zlo v podobě premiéra a začít konečně naplno dělat politiku. Tedy věcně kritizovat a nabízet alternativní řešení, nabízet voličům program, který by je přesvědčil a díky němuž by opoziční strany dokázaly porazit současného suverénního vládce ve volbách.
Vyšetřování skončilo, nezapomeňte a začněte pracovat.