Komentář Petra Koubského: Zákon, který neměl vůbec vzniknout

Ústavní soud

Ústavní soud Zdroj: ctk

Noví ústavní soudci
Předseda ústavního soudu Pavel Rychetský a prezident Miloš Zeman
Ústavní soud
4
Fotogalerie

Je dobojováno. Ústavní soud zamítl návrh zrušit část novely zákona o hazardních hrách, která se týká blokování internetu. Ministerstvo financí zvítězilo.

Argumenty Ústavního soudu jsou poklidné a rozumné. Internetový hazard má vážné společenské důsledky a je třeba mu bránit. Blokování hazardu není totéž co cenzura a jeho provozování není totéž co uplatnění práva na svobodu projevu. Proti rozhodnutí o blokaci konkrétního webu se lze odvolat k soudu tak jako proti každému jinému správnímu řízení. Poskytovatelé připojení mohou nést odpovědnost nanejvýš za „podíl na protiprávním stavu“, takže se nemusejí bát trestů.

Zní to dobře. Zhruba jako: „Neboj se toho pejska, nekouše. A i kdyby, je očkovaný. A když skončíš v nemocnici, zaplatí to pojišťovna.“

Ústavní soud, jsa vrcholnou a slovutnou institucí našeho ústavního systému, vychází z nevysloveného, a možná až podvědomého předpokladu, že žijeme ve slušné zemi, kde se ctí nejen litera, ale i duch zákona. Kde je zvůle moci vzácnou výjimkou, a dojde-li k ní, postižený se dovolá nápravy. Jestli v takové zemi skutečně žijeme, je věc názoru a momentální zkušenosti každého z nás. Jisté však je, že v ní nemusíme žít věčně. Poměry u nás a v Evropě jsou teď všechno, jen ne stabilní.

Když se loď zmítá na vlnách, bývá rozumné vše uvolněné přivázat, aby to nespadlo přes palubu či někoho nepraštilo přes hlavu. Do potenciálně nevalných časů – opravdu netušíme, kdo tu bude za pár let vládnout, jakými zásadami se bude řídit, pod jakým vlivem bude – by snad bylo lépe mít zákony zdrženlivé; takové, které moci spíš svazují ruce.

Lumpové nahoře si je pak přece snadno změní, zní námitka. Ano, ale budou to muset udělat sami, nebudou se moci bránit tím, že používají, co tady bylo už dávno. Poctivě nutno připustit, že zrovna novela hazardního zákona asi velkou škodu nenadělá – sama o sobě. Ale je to drobná skulina, kterou lze zdůvodnit hrubší zásahy. Ústavnímu soudu nemá smysl spílat, těžko mohl v daném kontextu rozhodnout jinak. Ta ustanovení vůbec neměla vzniknout.

A nevznikla by, kdyby stát víc rozuměl technologiím, méně se jich bál a pokládal je skutečně za svou prioritu. Kdyby existovala reálná spolupráce a důvěra mezi vládou a technologickou komunitou. Kdybychom měli hi-tech lobby, jež by dovedla věci poslancům a úředníkům přesvědčivě vysvětlit. Vím, že se opakuji, tuhle větu jsem už zde psal vícekrát, ale nešť, je klíčová.

A také: kdyby se na velkou část hospodářských aktivit nehledělo už předem s nedůvěrou. Kdyby u nás nepřevládala mentalita, že jsme všichni jaksi předem podezřelí a přísnost je na místě. Tohle už bohužel nemůžeme vyčítat vládě a parlamentu, ti v tom ohledu v zásadě plní zadání většiny národa – možná ne velké většiny, ale přece většiny. Po volbách bude ostatně možno v této úvaze zajímavě pokračovat.