Opatření, která vyhlásila vláda kvůli šíření koronaviru, na leckoho nejspíš zapůsobila jako šok. Jsou až moc přísná a možná i zbytečná, napadlo možná mnohé. Navíc jsou samozřejmě děravá. Sto lidí pohromadě se nakazí, ale 99 už ne?
Lidé namačkaní v tramvajích, metru, vlacích? A nedohání tím jen vláda své zpožděné, tápavé a občas i chaotické chování? Bráno od konce, současná garnitura s premiérem Babišem nepochybně chce předvést ráznost.
Slova jako „byli jsme první“ (premiér Babiš) či „být aktivní hned na začátku“ (ministr zdravotnictví Vojtěch), která na úterní tiskové konferenci padala, mají také překrýt dřívější chyby. Nezvládnutou distribuci respirátorů či ventilátorů, jak pravil premiér, a dalších ochranných pomůcek pro lékaře a zdravotnický personál. Podivné zavádění karantény pro lidi cestující z Itálie, které zcela nepochopitelně nemělo i zpětnou platnost. Pranýřování soukromé laboratoře, která pomohla s odhalením infikovaných lidí. Příkladů by se našlo dost.
To ale nemění nic na tom, že nynější drakonická opatření jsou nejspíš správná. I když se mohou zpětně – pokud budeme optimisty, co se šíření koronaviru týká – ukázat jako opravdu přehnaná. Ale pořád lepší, než situaci podcenit. Itálie budiž varováním.
A tím spouštěčem nemusí být jen příklad nakaženého taxikáře, který čeští vládní představitelé tak dramaticky zmiňovali. Navíc se bohužel nedá vyloučit, že v české populaci dřímá spousta „spících“ koronavirů. Zvláště – byť nejen – u lidí, co se v nedávné době vrátili z Itálie a nelámali si s tím příliš hlavu.
A je také dobře, že vládu ve vyhlášení opatření podpořila i opozice. Pochopitelná je i selektivnost opatření, zvláště kvůli již tak hrozícím ekonomickým dopadům. Hranice sta lidí pro konání či rušení společenských akcí je samozřejmě nedokonalá, ale vždy je potřeba někde tu čáru udělat. Někomu může připadat příliš přísná, někomu naopak.
Jak ukázala například některá kina, jež operativně snížila kapacitu na 99 míst, česká vynalézavost si umí poradit i s tím. Zároveň s vyhlášením nových opatření se začaly – ještě rychleji, než případy nakažených Čechů – rojit i nápady, koho a jak finančně kompenzovat. Tady je třeba vládu i část opozice s jejími populistickými geny co nejvíce brzdit. A také jí připomínat, že kdyby tolik nerozhazovala v dosavadní éře ekonomického blahobytu, rezervy i zdroje by byly. Toto už ale nepůjde dohnat ani razantními slovy.
